Záhadné letecké nehody - díl II.: Air France let 447

O zkáze letu 447 společnosti Air France se toho moc nevědělo. Stroj odstartoval večer z brazilského Sao Paula a měl dorazit do Paříže, kde se ale neukázal. Brzy se začaly objevovat zprávy, že stroj havaroval, což bylo záhy oficiálně potvrzeno. Dvoumotorový Airbus A330 spadl doprostřed Atlantského oceánu a nikdo přesně nevěděl, kam.

Čtěte také: Záhadné letecké nehody - díl I.: TWA let 800

Pátrání bylo spuštěno prakticky ihned, ale nikde nebyly stopy po přeživších. První nalezené trosky letadla prozradily, že stroj se o hladinu roztříštil. Nepotvrdila se tak spekulace, že letadlo nouzově přistálo. Pátrání po veledůležitých "černých skříňkách" ale bylo stále neúspěšné a po několika týdnech ztratily potápěči signál. Zdálo se, že nehoda letu 447 nebude nikdy objasněna.

První verze hovořila o tom, že stroj vletěl do silné frontální oblačnosti a tropické bouřky a že ho rozbily silné turbulence. To sice není úplně vyloučené, ale v dnešní době prakticky nemožné. Druhou variantou, se kterou vyšetřovatelé pracovali, bylo to, že letadlu doslova "zamrzly" přístroje. Letadla získávají informace o rychlosti a výšce letu z pitotových trubic. Z nich pak informace putují k autopilotovi a ten řídí letadlo. Letoun jich má několik, kdyby jedna nebo dvě selhaly. Ale tedy evidentně selhaly všechny. Jak ale mohly pitotovy trubice zamrznout, když jsou vybaveny účinným vyhříváním?

Vyřazením pitotových trubic přestane letadlo získávat potřebné informace o výšce a rychlosti letu a piloti jsou bezradní (letí vlastně naslepo). Zejména v noci totiž nemají vizuální referenci s horizontem a povrchem země. Letoun je tak prakticky neřiditelný a odsouzený ke zkáze. Jedinou stopou tak byl nouzový signál vyslaný letadlem do servisního střediska Air France. Počítač letounu zaznamenal několik chyb automatizovaných systémů řízení, vypnul autopilota a odeslal zprávu do servisního centra. To ale bylo prozatím všechno. Jenže po dvou letech pátrání (v květnu 2011) byly černé skříňky letounu Airbus A330 konečně nalezeny. A zjištění, co se vlastně událo na palubě, doslova šokující. Došlo totiž k neuvěřitelnému selhání posádky, které nabádá k otázce, zda přetechnizovaná a automatizovaná letadla skutečně jsou přínosem pro bezpečnost.

Na veřejnost se dostal dokument, který přepisuje poslední chvíle z kokpitu. Ty zaznamenává zapisovač letových dat a také zapisovač rozhovorů mezi piloty, posádkou a řídícím centrem. Následující výpis přináší v reálném čase sled událostí, které vedly ke zkáze letounu Airbus A330 a smrti 228 lidí na palubě.

Čas 01:36
Letoun řídí autopilot v letové hladině ve výšce 35 000 stop a blíží se k silné tropické bouřce. Piloti sice o předpovědi věděli, ale nenaplánovali novou trasu. Je pozdě stroj otáčet a stoupat vlivem plných nádrží paliva již nemohou.

01:51
Kokpit letadla ozáří podivné světlo – namodralé záblesky. Nezkušený druhý pilot sedící vpravo (Pierre Bonin, 32 let) se ptá, co to je. Kapitán Marc Dubois (zkušený, nalétal přes 11 000 hodin) ho informuje, že se jedná o tzv. eliášův oheň. Je to statický výboj běžný v takto vysokých výškách poblíž bouřkové oblačnosti.

Přibližně 02:00
Do kabiny se vrací druhý kopilot David Robert. Je mu 37 let a má nalétáno přibližně dvakrát víc než nezkušenný Bonin. Kapitán Dubois se zvedl z levého sedadla a nechal usednout Roberta. Řízením letadla ale pověřil Bonina.

02:02
Kapitán Dubois odchází z kokpitu dát si přestávku. To ještě nikdo netuší, že za 15 minut už budou všichni po smrti...

02:03:44
Bonin: "Vlétáme do tropické bouře. Je mezi (navigačními body) Salpu a Tasil... Jsme v ní!"

Posádka Air France letu 447 si neprostudovala meteorologickou předpověď a nepřeplánovala, na rozdíl od jiných letadel v oblasti, změnu trasy.

02:05:55
Pierre: "O.K., zavoláme dozadu (do kabiny), ať se připraví."

02:05:59
Letuška (Merilyn) zvedla palubní telefon.

02:06:04
Bonin: "Merilyn? Je tady i Pierre. Za asi dvě minuty vstoupíme do bouřkového pásma, takže to bude s letadlem trochu házet. Připrav na to ostatní."

02:06:13
Merilyn: "Máme si sednout a připoutat?"

02:06:15
Bonin: "No, to není špatný nápad. Řekni to dalším."

02:06:18
Merilyn: "Dobře, řeknu to ostatním. Díky moc."

02:06:19
Bonin: "Dám vědět, až budem venku."

02:06:20
Merilyn: "Fajn."

Během toho se ještě oba piloti dohadují o nezvykle vysoké teplotě venku a o nemožnosti stoupat do vyšší letové hladiny, čímž by mohli bouřku přeletět.

02:06:50
Bonin: "Zapneme si rozmrazování. Pořád lepší něco než nic."

Systém proti namrzání zabraňuje tvorbě ledu na křídlech. Led výrazně ovlivňuje aerodynamické vlastnosti letadla a může způsobit i ztrátu vztlaku a pád.

02:07:00
Bonin: "Vypadá to, že už jsme z mraku venku. Teď to bude dobrý."

Robert zatím zkoumal radar letadla a zjistil, že je špatně nastaven. Přepnul ho do správného módu a ihned zjistil, že se letoun žene do oblasti s nejvyšší bouřkovou aktivitou.

02:08:03
Robert: "Možná bys mohl točit lehce doleva."

Zkušenější pilot doporučuje Boninovi stočit stroj vlevo, aby se vyhnul nejhorší bouřce. Dopravní letadla jsou schopna proletět bouřkou, ale příliš intenzivní bouře je pro letadlo nebezpečná a je potřeba se jí vyhnout.

02:08:05
Bonin: "Sorry, cože?"

02:08:07
Robert: "Možná bys mohl točit lehce doleva. Dohodli jsme se, že letíš na manuál, ne?"

Bonin bez odpovědi zatáčí doleva a v kabině se rozlehne divný zápach a vzroste teplota. Bonin se ptá, co to je a Robert odpovídá, že se to stává, když letadlo prolétá bouřkou, že to dělá klimatizace. Pak se začne zvyšovat hluk větru, což indikuje, že se na povrchu letadla začíná tvořit led a tím narůstá odpor a snižuje se aerodynamická efektivita stroje. Normální reakcí je nepatrně snížit rychlost, což Bonin doporučí a udělá. Zároveň požádal Roberta, aby zapnul systém, který zabrání zamrznutí motorů – nahromadění ledu může motory letadla zadusit.

Ozve se zvuk signalizující samočinné odpojení autopilota. Pitotovy trubice se totiž zacpaly rychle nahromaděným ledem a letadlo dál neumí letět samo, neboť nedostává správné signály. Piloti nyní musí řídit celý stroj ručně jako ve starých dobách. Počítač nyní pouze přetransformovává jejich pokyny do ovládání letadla a nemá žádný vliv na tom, kam a jak rychle stroj poletí. Jediné, co zůstává aktivní, je systém ochrany proti nepřípustným impulsům do řízení letadla, který má zabránit přetážení, ztrátě vztlaku a celkově má snížit pravděpodobnost nehody vlivem chybné pilotáže. Je to něco jako stabilizační systém nebo ABS v autě, který krotí smyk.

S letounem tedy technicky nic není a v simulátorech všichni piloti dokázali bezpečně letadlo zvládnout a řídit ručně. Ne však Bonin a Robert za letu 447 společnosti Air France...

02:10:06
Bonin: "Řídím já."

Teprve nyní pilot přebírá vědomě řízení.

02:10:07
Robert: "O.K."

A nyní se dostáváme do kritické fáze, kdy se z rutinního letu přes Atlantik stala noční můra. Posádka zatím udělala plno chyb, ale nyní tu největší. Bonin, který měl pod kontrolou letadlo (nebo snad měl mít?), z nepochopitelných důvodů přitáhl řídící knipl, čímž vyvolal prudké stoupání. I přes to, že se s kolegou shodli, že není vhodné soupat do vyšší hladiny.

Na panelu se mu začaly zobrazovat nesprávné informace o rychlosti a výšce vlivem zamrznutých pitotových trubic, ale to ještě nemusí být kritické, neboť o výšce a rychlosti letu pilota informují záložní systémy – velmi přesný radarový výškoměr a rychloměr podle GPS, který udává rychlost vzhledem k terénu. Podle toho lze celkem přesně odhadnout rychlost letadla ve vzduchu, aby rychlost příliš neklesla a zároveň nehrozilo poškození kvůli vysoké rychlosti.

Jakmile letadlo začalo stoupat, kokpitem se ozval hlasitý alarm "STALL!", což signalizuje blížící se ztrátu vztlaku. Pilot je naučen, že první, co musí udělat, když uslyší toto varování, je odtlačit páku řízení do sebe (tím sklopí čumák letadla a vyvolá klesání, čímž nabere požadovanou rychlost, aby křídla opět začla fungovat). Také se má přidat tah motorů. Nezapomeňte, že před chvíli Bonin výkon motorů snížil.

Signál "STALL!" se kokpitem ozval celkem 75krát. Přesto Bonin stále drží páku řízení přitaženou k sobě. Je to stejně nepochopitelné, jako by vám svítila na semaforu červená a vy mačkali pedál plynu k podlaze.

02:10:07
Robert: "Co se děje?"

02:10:15
Bonin: "To je divné... Tohle jsou divné hodnoty rychlosti."

02:10:16
Robert: "Takže jsme ztratili indikátor rychlosti?"

Letadlo teď stoupá rychlostí 7000 stop za minutu, což je normální pro bojové stíhačky a ne pro dopravní letadla. Ta stoupají rychlostí 1500 až 2000 stop za minutu. Airbus A330, který má letět rychlostí kolem 280 – 300 uzlů v této letové hladině, teď letí rychlostí 93 uzlů, což je cestovní rychlost malých vrtulových vyhlídkových letadel ve výšce pár set metrů nad zemí. Airbus tak rychle ztrácí potřebný vztlak na křídlech. Teprve teď si Robert uvědomuje Boninovu chybu a snaží se ji napravit...

Jak se situace v letadle s 228 lidmi na palubě vyvíjela dál? Čtěte na další stránce!

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet