WD-40 a další vynálezy, které měly jiné použití

Člověk je tvor vynalézavý a nebojí se experimentovat. Často ale k objevu něčeho nového slouží i náhoda nebo omyl.

Vývrtka
Dostali jste také hned chuť na víno? Ale teď vážně... Je zláštní, že ještě před pár stovkami let sice bylo víno, ale nebyl klasický zaražený korkový špunt. Víno se místo v lahvích skladovalo ve větších demižónech, které nešly tak snadno převrhnout a používala se korková zátka, která šla snadno rukou vyndat.

Problém ale byl s přepravou vína (nebo také koňaku) a čas od času se stalo, že opatrný majitel tekuté radosti zarazil špunt tak pečlivě, že ho nemohl vytáhnout. Asi si právě říkáte, že není nic jednoduššího než vzít vývrtku a je hotovo. Jenže vývrtka ještě nebyla vynalezena.

Tedy, byla, ale nikdo nevěděl, že je vhodná i k otevírání lahví s vínem. Prapůvodně totiž sloužila v armádě k vyproštění zaseklé kulky v hlavni zbraně. Tehdy se ještě nepoužívaly moderní náboje, kulka byla skutečně kulka – olověná kulička, která se cpala zpředu do hlavně, do které jste před tím nasypali střelný prach. Často ale docházelo k zasekávání kulky.

Právě k vyproštění zaseklé kulky sloužila jakási dvojitá vývrtka. Fungovalo to. Jak už to ale během vojanských tažení bývá, vojáci na obsazených územích drancují místní bohatství – od žen přes jídlo po alkohol. Proto netrvalo dlouho a když jim padl do rukou klášter s obrovskými zásobami vína, pomůcka pro čistění zbraně se ukázala jako vhodné náčiní pro otevírání lahví vína a koňaku.

Modelína
Také jste si za mlada hráli s modelínou? A také vám jí museli vyndavat z vlasů tak, že jste šli pod strojek na "trojku"? Prapůvodně ale dětská modelína sloužila k úplně jinému účelu. Bylo to obyčejné čistidlo na tapety, které prodávala jako bezbarvou hmotu firma Kutol.

Jenže sotva se výrobek na trhu usadil, oblíbené tapety se začaly vyrábět z materiálu, který umožňoval jejich snadné čištění pomocí houby a vody s mýdlem. Kutol tak málem zkrachoval, kdyby se k němu nedonesla informace, že nějaká školka používá zbytky čistícího prostředku jako hračku pro děti, ze které vyráběly vánoční ozdoby.

Kutol se přejmenoval na Rainbow Craft Company (slovíčko duha je fajn, ale produkt stále prodávali jen v bílé) a začal modelínu prodávat jako hračku. Později pak přibyly barvy, hmota se přejmenovala na Play-Doh a už to šlo samo.

Bublinková folie
Vždycky, když nám něco přijde kurýrem, první, co děláme, je vymačkávání těch praskajících bublinek. Říká se tomu prokrastinace – tedy chorobné oddalování povinností. Dříve, než byl na světě internet, totiž zaměstnanci říkali: "Ale šéfe, my nejdříve musíme vymačkat všechny tyhle bublinky!" Jenže bublinková folie nevznikla jako jakási relaxační pomůcka pro psychiatrické léčebny, i když se tak v hojné míře uplatňuje.

Když v padesátých letech vynálezci Mark Chavannes a Alfred Fielding vlastně omylem vytvořili bublinkovou folii, nejprve nevěděli, co s tím, ale pak se rozhodli, že ji začnou prodávat jako módní tapetu. Spustili velkou marketingovou kampaň, ale navzdory očekávání se to nesetkalo s úspěchem. Zkusili tedy druhou možnost – prodávali folii jako izolaci do skleníků. Skutečně, udržovala teplo, ale také se neprosadila.

A pak se na scéně objevila společnost IBM. Potřebovala nějak bezpečně přepravit zásilku drahých a choulostivých počítačů a nějak se jí do ruky dostala tahle folie. Zrodil se nápad, Chavannes s Fieldingem se toho chytli a vlastně díky počítačové firmě vznikl jeden z největších byznysů všech dob. Dokud se budou zásilky posílat přes PPL a nikoli teleportem, pořád bude poptávka po bublinkové folii. A my budeme mít další důvod prokrastinovat.

WD-40
Stejně jako žena musí mít u sebe neustále kabelku a líčidla, muž u sebe musí mít WD-40. Tato ultrauniverzální pomůcka je pro domácnost, kde vládne muž, to, co kyslík pro potápěče. Jenže tento univerzální lék na problémy s technikou nebyl původně domácí pomůckou. Sloužil pro armádu. A hned k úkolu té nejvyšší důležitosti.

WD-40 měl původně chránit rakety s jadernou hlavicí! U jaderných zbraní se to totiž má tak, že nejsou používány každý den. Náboje nebo bomby vyrobíte, naložíte do zbraní a letadel a vystřelíte, popřípadě svrhnete na cíl. Jadernou hlavici ale vyrobíte a teď ji musíte někam uskladnit, než přijde její čas a prezident zmáčkne červený knoflík...

A právě s uskladněním jaderných střel byl problém, protože konstrukce raket podléhá korozi. Asi si řeknete, že trocha rzi nevadí, ale stačí malý kousek a raketa se může rozpadnout nebo odchýlit z kurzu. A to by mohlo udělat pěknou paseku, když by hlavice místo v Moskvě přistála v Tokiu. Proto armáda potřebovala speciální přípravek, který ochrání vyrobené zbraně.

Jedna společnost se vskutku originálním názvem Rocket Chemical Company ze San Diega v Kalifornii pracovala na chemickém přípravku, který bude odpuzovat vodu. Po několika neúspěšných testech pokusných sloučenin se dostali k čtyřicátému pokusu. V tabulce bylo napsáno: "Water Displacement - 40th attempt". Test proběhl nad očekávání dobře. Ale jak to pojmenovat? Prostě zkrátili předchozí nudné označení na WD-40 a bylo to.

Brzy se ale ukázal i přínos WD-40 pro civilní použití a dnes si bez něj skutečně nedokážeme život představit.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet