Sejmi je všechny

Daniel Craig jako Bond obstál, ale druhý kandidát v tehdejším pořadí Clive Owen teď dokazuje, že on by to zvládl taky. Pana Smithe ze Sejmi je všechny taky režisér, scénárista a filmový nadšenec Michael Davis modeloval jako Jamese Bonda, ale „pro dolních deset tisíc“. Pan Smith ale taky zvládá napodobovat Arnolda Schwarzeneggera v dobách jeho největší slávy i Bugse Bunnyho (ale s mrkví umí věci, o kterých se králíkovi ani nezdálo).

Sejmi je všechny je totiž überfilm. Všechno je tu předimenzované. Smith je v podání minimalistického Clive Owena (který tu do jedné spojil své role ze Sin City a Potomků lidí) übernaštvaný, nenápadně überšarmantní a nápadně überschopný jako střelec, porodník, milenec i chůva. Hlavní záporák pan Hertz v podání Paula Giamattiho je zase übersadistický a überslizký. A Monica Bellucci je, jak bychom i od Monica Bellucci čekali, übersexy, v infantilně roztomilé roli kojící prostitutky.

Celá überenergická akční jízda začíná na autobusové zastávce. Pan Smith si tam jenom poklidně jedl mrkev, když kolem proběhla těhotná blondýna a za ní zabijáci. Pan Smith má rád mrkve. K jídlu i boji. Ale nesnáší, když si někdo s übermoderním prototypem pistole (její spoušť reaguje jenom na správné otisky prstů) troufá na slabší.

Během následující přestřelky zlikviduje většinu padouchů a asistuje u porodu (samozřejmě obojí zároveň). Jestli jste si do té doby nebyli jistí, jestli je tohle jenom další americká parafráze na hongkongský krvavý balet nebo jeho parodie, po přestřelení pupeční šňůry je ten pravý čas přijmout fakt, že tohle je kombinace obou, a začít si tuhle originální zvrácenost užívat. Stejně jako herci a stejně jako režisér.

Příběh střílejícího Smithe s miminem v náručí, skrývajícího traumatickou minulost a vzornou morálku ohledně silničních pravidel, je stejně nepravděpodobně směšně absurdní jako všechno okolo a slovo příběh by se tu ani používat nemělo, protože slouží jenom jako věšák na akční scény. A ty jsou tak originálně excesivní, že žádnou propracovanější výmluvu než nihilistické odhalení prohnilosti mocných, nepotřebují. Davis inscenuje přestřelky jako kdyby mezi nimi pořádal soutěž o nejneuvěřitelnější kombinaci – takže po střílení u porodu následuje přestřelku na dětském hřišti, během sexu nebo s padáky na zádech. A ještě jedna pomocí bezpečnostních kamer a samopalů na provázku a dobře mířených a dobře ostrouhaných mrkví.

„Pokud na konci hrdina nezabije padoucha, chtěl bych vrátit vstupné,“ říká Hertz, protože některé z četných übersuchých hlášek tu jsou určené přímo publiku. To se ale nemusí bát, že by za své peníze nedostalo i v těch pouhých 86 minutách dost. Sejmi je všechny je kousek věrný svému názvu. Radostně stupidní a stylisticky dokonalá oslava představivosti fandy, pro kterého je styl Tarantina pořád moc konvenční.

Shoot ‘Em Up, USA 2007, 86 minut. Režie Michael Davis, hrají Clive Owen, Paul Giamatti, Monica Bellucci, Stephen McHattie, Greg Bryk. Premiéra 22. 11. 2007.

foto: Warner Bros.