Rozhovor: Jakub Vágner, král rybářů

17. 10. 2011, autor: Jarda Sauer
Jakub Vágner bez nadsázky patří k nejznámějším rybářům světa. Možná je dokonce tím nejslavnějším. Rozhovor nám poskytl den předtím, než odletěl do Mongolska na další rybářskou expedici.
Rozhovor: Jakub Vágner, král rybářů


Pořady Jakuba Vágnera znají rybáři po celém světě a český dobrodruh se pro své fanoušky stal ikonou. Ve své honbě za největšími sladkovodními rybami světa se vydává na dlouhé expedice do míst, kde by většina z nás nevydržela ani dva dny. V České televizi zanedlouho začne Jakubův nový seriál, nazvaný Rybí legendy – se slavným rybářem jsme si povídali těsně  před tím, než vyrazil natáčet jeho závěrečné díly.

Prozraďte, co vás v Mongolsku čeká?
Do Mongolska odlétáme na natáčení posledních dvou dílů série Rybí legendy, kterou bude každou středu od 19. října vysílat ČT1. Je to návrat k expedičním dokumentům 60. a 70. let. Vypravujeme se do různých hardcorových oblastí a jedeme tam za největšími sladkovodními rybami světa. Ryba samotná je ale jen jakousi třešničkou na dortu. Celý ten dokument mapuje, jak se na dané místo dostat, jak tam žít a přežít, ukazuje místní kulturu, kmeny a jejich životy. Není to tedy jen pro rybáře, ale pro široké publikum. Do Mongolska jedeme za největší lososovitou rybou na světě. Jmenuje se tajmen. Pro laiky bych asi řekl, že je to vlastně obrovský, přerostlý pstruh. Vyrážíme na spodní tok řeky Selengy, tam ještě civilizace nezasáhla a sportovní rybáři tam nikdy nechytali.

Co všechno zlého se vám a vašemu štábu na cestách stalo? Četl jsem o různých uštknutích a nemocech, můžete být konkrétnější?
Každá expedice je něčím složitá, nebezpečná. Čekají na vás přírodní nástrahy; u těch je důležité, aby člověk nešel příliš proti přírodě, respektoval ji a měl dostatek pokory. Vždy se ale něco může stát, onemocníte malárií nebo jinou exotickou nemocí. Já sám jsem měl věci jako filárie (velcí cizopasní červi, pozn. red.), měl jsem elefentiázu, říční slepotu... To je asi největší hrozba. Ti paraziti a zahraniční exotické nemoci, se kterými si evropská medicína neví rady, protože v nich nemá praxi. A samozřejmě nás už potkala i hadí uštknutí. Ta představují strašné riziko, když jste daleko od civilizace - a civilizací v tomto případě myslím nějakou vesničku, kde vrcholem medicíny je aspirin. Nejhorší nebezpečí ale představují lidi. V některých afrických zemích se vám snadno může stát, že stojíte před bandou 15-20 dětí, ve věku 10 až 14 let, každé z nich má kalašnikov. A vy víte, že když vás zastřelí, tak se nic nestane, protože váš život má cenu lahve vody, nebo ještě menší.

Vaše pořady jsou často dost emotivní. Když ulovíte vysněnou rybu, křičíte radostí... K čemu byste přirovnal pocit, když držíte v náručí unikátní úlovek?
Ty emoce vyplývají z toho, co ve filmu nikdy nejde zachytit. Pořad má 26 až 90 minut, a v tak krátkém čase nikdy nevystihnete to, že na ten jeden jediný záběr čekáte čtyři, pět týdnů. To jsou vjemy, které na film prostě nezachytíte. Čekáme na rybu, kterou nikdo nechytil nebo se s ní setkalo pár lidí. Čekáme týden, nic. Čtyři týdny, nic. A potom ten záběr máte. Člověk už padá na hubu, nejí, nespí, má zdevastovaný organismus a najednou se dočká. To je samozřejmě velmi emotivní. Když se to podaří a držím v náručí toho úžasného tvora, víceméně dinosaura, tak je to pocit, který jednoduše nejde popsat. Asi jako když horolezec vyleze na Everest.

Jak víte, na co kterou rybu chytat? Včetně těch, které třeba ještě nikdo nechytil?
To je to složité, na co musíme přijít – a to, co mě na tom baví, ta výzva. Chytit kapra na chovném rybníku dokáže každý trouba. Ale odjet na rybu, která je i mezi ichtyology absolutně neznámá? Často u některých ryb známe jen latinský název a víme, že existují. Ale nevíme, kde přesně žijí, na co a jak je chytit, jakou nástrahu a jaké vybavení použít. Spoustu z toho musím promyslet a vybavit se tady v republice, na místě už nic neseženeme. Jde i o strategii lovu. Tady, když se rozhodnete normálně chytat ryby, půjdete do rybářských potřeb. Vyzpovídáte prodavače, který chytá už čtyřicet let, nebo si nakoupíte knížky a DVD, která vám všechno řeknou – a ještě ten den můžete chytnout slušnou rybu. Ale o rybách, které chytáme my, všechny tyhle informace absolutně chybí. Z malých střípků skládáme kompletní informaci a buď se trefíme nebo ne.

Zbývají vám ještě nějaké nesplněné rybářské sny? A co budete dělat, až si je všechny splníte?
Můj cíl je zmapovat 24 největších sladkovodních ryb světa – a je to stále těžší a těžší. Teď jsme na čísle 17, a ten zbytek už jsou ryby, které pomalu hraničí s legendami. Největší sladkovodní ryba, veslonos čínský, byl například naposledy spatřen roku 2003. A v Číně už vynaložili 20 milionů dolarů, aby ho objevili. Přesto se jim to nepodařilo. Myslím si tedy, že to číslo 24 možná ani nepůjde naplnit. Není to ale jediná věc, kterou se zabývám. Další můj sen, kterému se chci i v budoucnu věnovat, je výchova rybářské mládeže. Momentálně na tom pracuju hodně, kromě expedic vlastně všechny svoje volné chvíle trávím na přednáškách na školách.  

Máte statistiku o tom, kolik jste v životě vůbec chytil ryb?
To nemám, ale bylo by to určitě hodně velké číslo. Řádově určitě víc než tisíce. Jenom sumců jsem chytil třeba 500 za rok, když jsem se tomu věnoval. Takže si to číslo netroufám odhadnout.

Neútočí na vás ochránci zvířat, nestěžují si na vaše aktivity?
Já to řeknu na rovinu: Útočí, neútočí, mně to je úplně jedno. Naučil jsem se lidskou závist a zlost zcela přehlížet, stejně jako argumenty, které nejsou postaveny na pevných základech. To je jediná šance, jak v naší republice žít a něco tvořit. Jinak můžu zapadnout mezi tyhle lidi a řešit, proč něco nejde, co bych komu mohl zakazovat... A to není moje povaha. Myslím si, že jakýkoliv extrémismus není v pořádku.  

Jak dlouho budete ve své kariéře pokračovat, i s ohledem na zdraví a rodinu?
Budu v tom pokračovat tak dlouho, dokud to bude možné. Rodinu jednou chci, ale to, co dělám, kvůli tomu určitě dělat nepřestanu. Je to moje víceméně životní poslání – takže ho třeba nějak omezím, ale nepřestanu se zabývat tím, co dělám. Každý chlap by si měl uvědomit, že když přestane dělat, co ho baví, začne být nešťastný a tím pádem budou nešťastní i lidé kolem něj. A to je prostě špatně. Chlap si má podržet svoje slovo a svoje záliby, to je hrozně důležité. A co se týká zdraví, to samozřejmě neovlivním...

S jak velkým štábem cestujete? Je lepší menší nebo větší?
Do Mongolska pojedeme se čtyřčlenným štábem. Ono vždycky strašně záleží na kvalitě těch lidí – nejen tvůrčí kvalitě a profesionalitě, ale i na lidských kvalitách. Čím větší štáb, tím větší riziko, že vznikne ponorka, že se někdo s někým neshodne. A co pak? Jediné, co můžete udělat, pak je, že si ti dva znesváření postaví stany co nejdál od sebe. Ale stejně spolu budete měsíc, až do konce. A k tomu nesmí dojít. Určitě nastanou náročné okamžiky na psychiku, občas někdo po někom vyjede, každý to ale musí ustát. Kdo to nezvládne, nemůže jezdit. I výběr je složitý. Nemůžete mít studiového kameramana, musí to být dokumentaristické špičky, které navíc vydrží čtrnáct dní spát v bahně a neremcat. Mně osobně se nejépe pracuje s malým štábem. A jsem rád, že každý z kluků z mého českého štábu zvládne práci za dva, za tři lidi, úspěch expedice stojí stejně na nich jako na mně.

Ať už vás ryby berou nebo neberou, staňte se fanouškem prochlapa.cz na facebooku!

Proslavil jste se chytáním sladkovodních ryb. Mořské vás nelákají?
Lákají mě, určitě. Ale sladkovodní mě lákají mnohem víc, hlavně z jezer a řek. Pro mne jsou mnohem víc tajemné. Ohledně velkých mořských tvorů toho víme mnoho, ale o obřích sladkovodních rybách se neví téměř nic. To je pro mne velká výzva. Taky mám rád, že řeky a jezera tvoří zákoutí. Nevidíte za roh, nevíte, co tam na vás čeká. Oceán je prostě jeden velký, nekonečný rybník... A já hrozně rád nevidím za roh.

Ozývají se vám nějací zájemci, kteří by chtěli jít ve vašich stopách?
Hodně! A hlavně z řad dětí. Jsou to děti od pěti let výš, ale samozřejmě i starší lidi... Víte, tuhle profesi jsem rozhodně nezačal dělat s vidinou popularity nebo peněz, to ani nešlo. Shodou obrovských náhod se to podařilo, a i kdybych to třeba už dělat nechtěl, tak prostě nemůžu přestat. Těch lidí, které bych zklamal, by byla hrozná spousta. A popularita je i není dobrá. Když jdeme s přítelkyní do kina a cestou se musím dvacetkrát zastavit, rozdávat podpisy a fotit se s fanoušky, tak to není vždycky příjemné. Ale pak na druhou stranu ke mně přijdou rodiče s osmiletým klukem a řeknou „Strašně vám děkujeme, náš kluk miluje vaše filmy!“ A vy vidíte, jak v očích toho kluka jste modla a víte, že má zájem o přírodu a třeba vás bude následovat. V ten okamžik pochopíte, že má smysl a význam to dělat a soukromí musíte obětovat.

Jste celosvětová celebrita, jeden z nejznámějších Čechů. Těší vás, že navzdory původnímu nesouhlasu rodičů s vaším rybařením jste se vlastně dostal z rodiny nejdál?
Jestli mohu říci, že jsem to dotáhl daleko, tak to bylo právě proto, že jsem šel cestou, která v té době neexistovala. Kdybych šel cestou muzikanta, tak i kdybych byl dobrý, tak bych pořád byl ve stínu táty. Lidi by říkali „No jo, ale on není tak dobrej, je to jen syn Karla Vágnera a táta mu zařídil tlačenku.“ Zato dnes ale jen blázen řekne, že chytám velké ryby, protože jsem syn Karla Vágnera. Ovšem najdou se i tací! (smích). Upřímně: Jsem strašně rád, že jsem své rodině dokázal, že to šlo. I když to bylo hrozně těžké. Dělat něco bez podpory rodiny, to totiž dlouhodobě nejde. I rodina má dnes obrovský podíl na mém úspěchu, mám v ní zázemí a klid.

Užíváte si pocit, že jste úspěšný?
Mám v sobě pocit, že dělám něco, co má význam a něco lidem dávám. Ano, plnil jsem sny sám sobě, což je důležité. Ale nějakou radost a zážitky dávám i ostatním, a to mě naplňuje hodně. Ale na rovinu – kdybych si tu cestu měl dnes vybrat znovu, tak nevím, jestli bych po ní ještě jednou šel. Bylo to hodně trnité a ze začátku jsem se musel potýkat i se zlostí a závistí některých lidí. Nechápal jsem a dodnes nechápu, proč má někdo být naštvaný, že chytám větší ryby než on, proč by mě kvůli tomu měl nenávidět.  

Chápu to tak, že máte zkušenosti s tím, čemu se říká česká závist...
Je to kuriózní věc, nikde jinde ve světě jsem se s tím nesetkal. V zahraničí se pohybuji hodně, ale takovou míru závisti jsem nezažil. Tam si vás váží, když něco dokážete. A když něco dokážete ve své zemi a pak i v cizině, tak je ta úcta ještě větší. Ale v Česku... Přišlo mi, že jsem se nejdřív musel prosadit venku, a pak si mě začali všímat lidé doma. Bylo komické, že než jsem se začal prosazovat, věřil mi a podporoval mě nějaký okruh novinářů. A jakmile jsem byl hostem v talkshow Jaye Lena, celý národ najednou zjistil, že existuju – a i ti novináři, kterým jsem nikdy nestál za zmínku a chápali mě jako protekčního synka od „toho Vágnera, co skládal za komoušů,“ mi najednou volali se žádostí o rozhovor. Pro mě pak bylo hrozně potěšující jim říct „Nezlobte se, ale vám teď rozhovor nedám. Zavolejte mi ještě jednou, za půl roku, a rád vám vyjdu vstříc, ale teď vám ho nedám.“

Zmínil jste, že máte přítelkyni. Ale přeci jen trávíte hodně času na cestách. Nelákají vás kromě exotických ryb i exotické ženy?
Pohled na krásnou ženu je jako pohled na krásné auto nebo krásnou rybu (smích).  Vždycky to chlapa nějakým způsobem potěší. Ale upřímně: Já jezdím do míst, kde ženy v podstatě nejsou. A když tam ženy jsou, tak ta nejhezčí žena vypadá jako nejošklivější chlap v České republice. Takže, že by vás tam ženy svým vzhledem zaujaly nebo potěšily oko, to absolutně nehrozí. A co do nějakého užívání si – i když jsem jednou vzal přítelkyni na dobrodružnou expedici do Amazonie s sebou, tak tam na nějaké užívání si vůbec nemáte náladu. Organismus tomu zabrání. Člověk je tak unavený a vyřízený, že na to nemá ani pomyšlení. Jste přepnutý na mód přežití.

Vzal jste přítelkyni na expedici? Zvládla to?
Ano, zvládla. Ale víte, ženský prvek v expedici už není slečna či dáma, je to prostě člen expedice, který nemá žádné úlevy a musí zvládnout všechno. Džungle zní a vypadá romanticky, ale jen první hodinu nebo první den. Pak se objeví problémy a není to taková sranda. Takže jsem jí pořád říkal, co na ni čeká. „Už nebudeš tak hezká. Komáři a slunce ti zničí kůži. Budeš mít poničené vlasy. Polezou ti červi z nohou.“ Ale totéž jsem říkal i klukům ze štábu, aby si uvědomili, že nejedou na Kanárské ostrovy..  

Poslední otázka: Jezdil byste po světě a rybařil, i kdyby vás to neživilo?
Určitě bych to dělal. Protože to, co dělám, mě v první řadě musí bavit. Kdyby mě to mělo jenom živit, tak bych dělal něco jiného. Něco, co by mě velmi dobře uživilo, a jednou za čas bych na dva měsíce vypadl na ryby a vyčistil si hlavu. Jsem vážně šťastný, že se mi podařilo spojit obrovského koníčka s tím, co mě živí. Nemůžu si finančně vyskakovat, ale netrpím hlady, koupím si, co potřebuju. Když si chci koupit nový prut, nemusím na něj půl roku šetřit. A pořád sním jen ty tři řízky denně, když jsem tady. Dělám, co mě baví a naplňuje a za to jsem šťastný. Že nemusím jít v osm do práce a v pět z ní domů a být naštvaný.

Dalším Čechem, který uspěl v celosvětové konkurenci, je třeba Martin Komárek. Více se o něm dočtete ve článku Rozhovor: Nejlepší evropský dřevorubec!

SDÍLEJ:
facebook
Poslat známému
Tisknout článek
VYBÍRÁME
Reportáž: Na vojenské základně v Kandaháru

Reportáž: Na vojenské základně v Kandaháru

24. 11. 2010, autor: Matěj Kučera

Jak to vypadá na vojenské základně umístěné v nehostinném prostředí afghánského Kandaháru? Přečtěte si reportáž našeho slovenského spolupracovníka Sama!

KOMENTÁŘE KE ČLÁNKU
Přidat komentář
Tento článek ještě nikdo nekomentoval. Buďte první.
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Nejste přihlášen/a, proto opište text, který vidíte na obrázku níže.
. captcha
CELEBRITY
Celebrity: Land Rover postavil kuchyni pro Jamieho Olivera. V autě.

Land Rover postavil kuchyni pro Jamieho Olivera. V autě.

Mobilní kuchyně, to už tady bylo, není to žádná novinka, ...

Celebrity: Moderátorka Jana Knížková vysílala z bazénku, ukázala při tom svůdné křivky

Moderátorka Jana Knížková vysílala z bazénku, ukázala při tom svůdné křivky

Rádio je obvykle záležitostí pouze zvukovou, vizuální asp...

Celebrity: Tom Cruise je zpět na stříbrném plátně, Nebeského gaunera omrkla  nejedna tvář českého showbyznysu

Tom Cruise je zpět na stříbrném plátně, Nebeského gaunera omrkla nejedna tvář českého showbyznysu

Slavnostní premiéra akčního filmu se nesla v duchu velkýc...

DALŠÍ CELEBRITY
REDAKČNÍ TIP
POSLOUCHEJ RÁDIA ONLINE!
PŘIDEJTE SE K NÁM

Staňte se našimi fanoušky

NEJNOVĚJŠÍ VIDEA
Zobrazit video
Jak zvířata jí své jídlo

Jak zvířata jí své jídlo

Nahlédněte do říše zvířat tak, jak se...

Zobrazit video
Video: A další kompilace ruských bouraček

Video: A další kompilace ruských bouraček

Tohle už je pomalu seriál na pokračov...

Zobrazit video
Video: Ilegální drifty ve městě

Video: Ilegální drifty ve městě

Tihle týpci se s tím nemažou a vodí a...

Autoweb

Aktuálně sledovaná dopravní nehoda, při které zahynulo malé dítě. Právní expert JUDr. Beran r...

Urbanstore

Pořiď si stylové značkové oblečení, boty nebo doplňky se slevou až 80%. Více na UrbanStore.cz.

Delideli

Darujte nádhernou kytici, luxusní čokoládu, kvalitní víno, koš plný delikates či lahodný dort.

Cestuj

Vyberte si z tisíců dovolených v oblíbeném Řecku se slevou až 20%. Volejte zdarma 800 11 11 33.