Remember Me: 91 % a náběh na nejlepší hru prvního pololetí

Neo-Paris. Město postavené na ruinách Paříže jakou známe. Rok 2084, lidstvo je totálně závislé na takřka utopickém přístroji, který dokáže uchovat vzpomínky. Babička si tedy může schovat a navždy vlastnit vzpomínku na svého nebožtíka, tatík může nahrát své vzpomínky a myšlenky na harddisk a ve chvíli, kdy bude jeho syn dospělý, mu je může bez ztráty nahrát do jeho hlavy.

Svět je krásný. Po městě jsou rozesety bankomaty s nápisem Cash for Memory, kde můžete krásné vzpomínky směnit za peníze. Traumatoterapie prakticky neexistuje. Špatné vzpomínky si lidé prostě vymažou a žijí si ve svém osobním happylandu. Nicméně, a to je první z kaněk na této vysněné zemi, lidé si mažou i myšlenky na to, že se někdo má hůř než oni. Neo-Paris totiž byla doslova postavena na ruinách vybombardované Paříže. Ve Slumu 404 proto žijí existence, které nemají to štěstí v utopii žít a nikdo jim ani nemá potřebu pomoct, protože elita si nepamatuje, co je za hradbami jejich pevnosti.

No a druhý, zásadnější kámen úrazu je ten, že existují jistí agenti. Ti v případě, že si pamatujete něco, co nechce společnost, jež celou technologii přenosu vzpomínek vytvořila, vám prostě onu vzpomínku vymažou. Společnost má tak prakticky kontrolu a moc nad všemi lidmi. A to se přestane líbit jedné velmi talentované agentce, která nejenže umí vzpomínky mazat, ona je umí měnit. Měnit je tak, aby ovládla lidskou mysl absolutně. Hádáte správně. Tou agentkou jste vy.

Nilin se totiž vzbouřila a snažila se společně s dalšími rebely zničit společnost. Problém byl, že ji agenti chytili a vymazali jí mozek. Měla jít na totální výplach. A přesně v tu chvíli začíná příběh. Nilin totiž na totální výplach nedojde. Bude zachráněna, čímž se začnou psát nové kapitoly rebelie. Nilin je totiž naprosto klíčovou postavou k rozbití společnosti. A věřte, že se máte na co těšit.

Teď však k technologickému zpracování hry. Neo-Paris je absolutně nádherně zpracované město. Zvlášť když procházíte Slumem 404, tak máte možnost vidět Paříž, jak ji známe dnes s drobnými upgrady, jak by mohla vypadat v roce 2084. Jen je škodou, že svět je opravdu stroze lineární, díky čemuž si užijete jen jeden průchod tímto městem.

Bylo však jasné, že Paříž si tvůrci vybírali právě kvůli momentům, kdy někam vyšplháte, a díky Cinematic pohledu očekávali vaše "Whooooow". Pravdou je, že u mě přišlo nesčetněkrát a málokterou hru jsem chtěl natolik prozkoumat, že jsem byl nervózní pokaždé, kdy mi unikla nějaká vysvětlivka o Neo-Paris, které se schovávají v drobných zákoutích (vzhledem k linearitě není vůbec těžké je najít).

DOPORUČUJEME: FIFA 13 - recenze

S Nilin budete narážet na skutečně pestrý ansábl protivníků, přičemž vám bude otevřena speciální kombo-laboratoř. V té si budete moci uzpůsobit komba tak, jak vám vyhovují. Vyhnutelné je však to, že některá komba sebou přináší speciální vlastnosti. Jedno vám například při správné kombinaci přidá půl života, jiné zas urychlí přístup ke speciálním kombům. A v tom je ta úžasnost. Abyste měli dost bodů i dost života, vlastně vám ani nával neřádů nebude vadit.

Bojový systém tedy hodnotím nesmírně kladně. Vlastně celé zpracování je velmi napínavé. Když bojujete s větší tlupou, bojujete s jedním syčákem a druhý se vás chystá praštit, objeví se u něj vykřičník. To je signál pro vás uhnout. Musíte být proto pořád ve střehu a souboje jsou skutečně nevypočitatelné.

Hlavním a nejodlišnějším prvkem hry od ostatních podobných je právě změna paměti. Párkrát se dostanete do bodu, kdy budete potřebovat změnit něčí názor na něco. Proto se mu speciální rukavicí dostanete do hlavy a do jeho vzpomínek. Jako příklad zvolím hned první setkání s touto technologií bez jakéhokoliv spoilerování. Dostanete se do hlavy ženské, která daruje vzpomínky svému nemocnému manželovi. Celá scénka končí tím, že k němu přijde doktor, manželku ujistí o účinnosti léčby, ale také o potřebě získat další peníze. Manželka je tak odejde shánět.

Na vás pak je zapříčinit, aby manželka peníze shánět nechtěla a začala nenávidět lékaře. Jak to udělat? V jejích vzpomínkách zabít manžela tak, aby nenávist vznikla. V tomto případě jsem objevil pět kombinací, jak můžete ovlivnit vzpomínku. Vy si pak musíte pohrát, jaká kombinace manžela skutečně zabije tak, aby to vypadalo, že to byl lékař. S časem si můžete hrát, můžete si scénku pouštět milionkrát dokola. Můžete rušit změny, přidávat je a hrát si s lidskou pamětí. Celé to hraní mi pak skutečně připadá jako film Zdrojový kód a je skutečně TÍM prvkem, který je na této hře zapamatovatelný i pár týdnů po dohrání.

Mé hodnocení hry je tedy 91 % - nenašel jsem prakticky žádné zápory. Snad jen ona linearita. Na druhou stranu příběh pak alespoň rychle klape. Hra Remember Me se tak v mém žebříčku stává nejlepší hrou prvního pololetí roku 2013. Atakovat ji může pouze Company of Heroes 2. Ovšem tu budu hrát až o prázdninách. První pololetí tedy vede Remember Me. Co to druhé? GTA V, FIFA 14, NHL 14, Battlefield 4... důvodů, proč se těšit na konec prázdnin, je víc.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet