Thomas Vinterberg byl kdysi sebevědomý drzý fracek, který spolu s ještě větším provokatérem Larsem von Trierem sepsal pravidla, jak by se měly točit filmy. Pak podle nich jeden film udělal, drsný, vyzývavý obraz jedné zkažené rodiny, kde otec zneužívá své děti a ostatní dělají, že o tom neví. A všichni Rodinnou oslavu zbožňovali. Já taky. A všichni od té doby čekají, že Vinterberg nějakou podobnou bombu natočí zase. Já taky. A čekáme a čekáme.
Vintergergův předchozí film, ironická komedie Když se muž vrací domů, se podle mě dostal docela blízko, minimálně to bylo chytré a zábavné. O jeho novince se nedá zrovna napsat, že by byla zábavná; jmenuje se Submarino, stejně jako jedna z metod mučení (ta, kde člověka topí).
Příběh dvou bratrů z kodaňského předměstí, které se v turistických průvodcích nepropaguje, začíná vzpomínkou na to, jak je jejich máma alkoholička nechávala doma bez dozoru a bez úklidu. A jak v té špíně nepřežil jejich další bratříček, teprve mimino, což si ti dva vždycky vyčítali. Následující události budou podobně depresivní. Když po další tvrdé ráně osudu dospělý Nick zaúpí, že už to nemůže vydržet, chápala jsem ho.
Ono ani v kině by se pozorování téhle temné cesty nedalo moc vydržet, nebýt toho, že Jacob Cedergren v hlavní roli hraje výborně, a toho, že Vinterberg je pořád schopný a chytrý režisér. Jeho film podle stejnojmenného dánského románu je promyšlený a důsledný.
Chmurný příběh každého z bratrů se vypráví zvlášť. O to víc vynikne, jak jsou osamělí a jak se míjejí. Jeden je citově uzavřený bývalý trestanec, druhý vdovec a feťák s malým synem. Dítě tu představuje jedinou naději, která život těchhle ztracených existencí může změnit. Taky názor, že se k tomu musí hlavní hrdina nejdřív radikálně zbavit minulosti, tu je podán dost nekompromisně.
K tomu, abych se do filmu naprosto položila a nechala se jím odrovnat, mi překážel jen pocit, že Vinterberg se přes všechnu snahu v tomhle prostředí necítí úplně doma, takže tu některé věci nefungují a některé dialogy znějí divně. Škoda. Moc ráda bych přestala pochybovat o tom, jestli dneska náhodou nepočítám pohledného dánského filmaře mezi své oblíbené režiséry hlavně proto, že se mi víc než jeho filmy líbí on sám.
Co mě dostalo:
chytrá struktura
důslednost příběhu
inteligentní režie
Jakob Cedergren v hlavní roli
působivé záběry obličejů vystupujících z temnoty a vůbec práce se světlem
soundtrack
Co mě znechutilo:
některé nesmyslné dialogy
určitá nepřirozenost
postava tlustého kámoše závislého na sexu
Celkové hodnocení: 60 %
Submarino, Dánsko/Švédsko 2010, 110 minut. Režie Thomas Vinterberg, hrají Jakob Cedergren, Peter Plaugborg, Patricia Schulman, Morten Rose. Premiéra 23. 9. 2010.
Aneta K. je studentkou FAMU a kromě filmů rozumí sexu, mejdanům a kvalitnímu alkoholu. Má zkrátka dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!
Pro mnoho ženských jsou usměvavé tvářičky Willa Smitha sk...
Zatím je nejbohatším zpěvákem sir Paul McCartney, nicméně...
Lukáš Konečný je fenomenální boxer, který se stal jako pr...
Tohle je skutečný kříženec MacGyvera, Robinsona...
Třetí díl do skládačky koncernového miniauta se konečně objevil na našem trhu. První cena začíná ...
V novém iMOTORu se podívejte na test Range Roveru Evoque a přečtěte si o BMW M135i.
Darujte nádhernou kytici, luxusní čokoládu, kvalitní víno, koš plný delikates či lahodný dort.
All inclusive 8-mi denní dovolená ve 4 hvězdičkovém hotelu v Marsa Alam. Od Cestuj.cz navíc zdarm...