Recenze: Splinter Cell: Conviction

Sam Fisher, dokonalý agent, odešel do důchodu a schoval se na Maltě, kde se užírá bolestí. Jediná bytost, která tuhle mašinu na smrt dělala aspoň trochu člověkem, byla zabita. Když se však Sam dozví, že sražení jeho dcery autem nebylo vůbec náhodné, neohroženě se vydává po přímé stopě, jež vede k onomu šmejdovi, co chtěl, aby jeho holčička byla mrtvá.

Samotná zápletka není nijak zvlášť originální. V herním a především ve filmovém světě je naštvaných agentů kopa. Splinter Cell: Conviction je však výjimečný svou nepředvídatelností. Konspirační teorie bývají ukrutně zamotané a jinak tomu není ani v příběhu Sama Fishera.

Poté, co Sam na Maltě vymlátí celý barák po zuby ozbrojených chlapů, načež málem sejme i toho, jenž má údajně něco společného s "nehodou" jeho dcery, dozví se, že všechno je vlastně jinak. Jeho dcera není mrtvá, a pokud ji Sam chce vidět, musí pro to něco udělat. Něco, co by jej nikdy ani ve skrytu duše nenapadlo.

Zde má nápověda končí. Mohu vám pouze říct, že kdo si Splinter Cell pořídí, zaručeně neprohloupí, protože tato hra je neuvěřitelně akčně vyprávěna a podána. Nechybí promítání vzpomínek na zdi ani flashbacky z operace Pouštní bouře. Celý příběh přitom nevypráví Sam, nýbrž chlapík jménem Victor Coste. Při hraní někdy skutečně tuhne krev v žilách a úchvatný závěr vám ukáže, že ne vše je ve skutečnosti takové, jak vypadá.

Co se týče technického zpracování, nemám sebemenší výtku. Grafika je na dnešní standardy nadprůměrná a veškerá oznámení ve hře jsou líbivě zpracovaná. Pokud máte například možnost vyskočit na stůl, na obrazovce se vám neobjeví pouze otravná 2D hláška, že pokud zmáčknete ono tlačítko, váš hrdina na stůl skutečně vyleze. Oznámení se promítne přímo ve 3D na daný předmět, a proto krásně splyne a hratelnosti jen prospěje. Navíc režimy obrazu jsou parádně intuitivní. Když vás třeba někdo může spatřit, celý obraz se odbarví, a je tedy doporučeno se schovat nebo zmizet.

V hratelnosti by mi nicméně víc vyhovovala otevřenost. Možná to bude tím, že jsem na Splinter Cell přesedlal z volného Assassin's Creed 2, ve kterém se dá prakticky kdekoliv na něco vyšplhat; toto mi v SC:C chybělo. Plno problémů by se tak vyřešilo mnohem jednodušeji.

V únorovém preview jsem psal, že se ze Sama stane lovec samotář bez zvláštních vymožeností, což však rozhodně neplatí. Sam Fisher stále nějaké ty „přátele" má. Navíc je ve hře vcelku nevysvětlitelně poměrně velké množství kouzelných krabiček, s nimiž můžete svůj arzenál o poznání vylepšit a rozšířit. Skutečné hračičky, jaké jsme měli možnost vidět v předchozích dílech, však náš agent skutečně nevyužije.

I když jsem se obával nevyvážené hratelnosti, nakonec jsem si Splinter Cell až na tu chybějící volnost užil na maximum bez jakéhokoliv kolísání. Co se týče umělé inteligence, tvůrci dávají klasicky na výběr tři stupně, přičemž na první je hra pro děcka a na poslední pro überpařany. Nikde však nepřátelé nedělají nějaké blbosti a po celou dobu jsou vám vcelku slušnými protivníky.

Musím se přiznat, že gamesa Splinter Cell: Conviction mě doopravdy nadchla. Zejména bych vypíchnul příběh, který zde hraje skutečně podstatnou roli. Pánové z Ubisoft zkrátka ví, jak na to. Nelze než doporučit.

Recenze: Splinter Cell: Conviction

Zobrazit fotogalerii

6 fotografií

Hudba: 85%

Ovladatelnost: 80%

Hratelnost: 85%

Grafika: 90%

Fyzika: 85%

Atmosféra: 100%

Celkové hodnocení: 88%

Daniel Javorský byl vybrán, aby pro vás testoval ty nejnovější PC hry současnosti. Má sice mozoly na prstech a rozmlácenou klávesnici z PacMana, bez újmy však zvládá běžné úkony normálního světa.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet