Recenze - Need For Speed: The Run

Vždycky jsem patřil k velkým fanouškům The Need For Speed. Jakkoli se nikdy nejednalo o dokonalý závodní simulátor, od prapočátků dějin závodních her udával každý nový díl směr. Vzpomeme si ještě někdo z vás na vůbec první Need For Speed? Tehdy se jednalo o revoluční zpracování, které naučilo ostatní dělat závodní hry.

Druhý díl také posunul závodění někam jinam a přinesl především ukázku toho, jak využít spolupráce s automobilkami, které začaly sérii Need For Speed podporovat. Ukázalo se totiž, že je to skvělý marketingový nástroj. Další zlepšení po stránce hratelnosti přinesl díl třetí a z něj vycházející čtvrtý, který jako první přišel s propracovanými interiéry a závodní kariérou.

Asi nemusím připomínat, že snad nejikoničtější byl pátý díl nazvaný krátce Porsche. Byl to skvěle zpracovaný průvodce historií automobilky, která přivedla na svět snad nejikoničtější auto všech dob – model 911. Přiznám se, že dodnes mám Need For Speed: Porsche nainstalované na svém počítači a občas si rád zahraju. Jen tak, z nostalgie. Hratelnost je totiž opravdu vydařená.

S šestým dílem to šlo trochu z kopce, ale aspoň jsme dostali dobře zpracované tratě a auta. Realistický herní model šel ale trochu stranou, i když ve srovnání s dalšími díly série se jednalo pořád o "simulátor" jízdy, kdy základní slabá auta opravdu nejela a abyste i na dálnici rozjeli něco aspoň na třístovku, museli jste se propracovat k supersportům, jako byl McLaren F1 a podobně. Jenom hře chyběl náboj a motivace hrát dál.

Ale pak se objevily hry Underground a Underground II. Dobrá, tuning není můj šálek kávy, ale největší průšvih bylo totální oproštění se od reálného chování aut. Prostě jste nalepili na Hondu Civic křídlo a čím víc byla barevná a svítící, tím byla rychlejší. A pak... Pak už jsem to nějak přestal sledovat.

Ochutnal jsem Most Wanted a Carbon, ale nic moc. Trochu déle jsem hrál verzi NFS: ProStreet, kam se vrátilo opravdové závodění s aspoň trochu věrným herním modelem a realističtějším chováním aut. Ale pak to stálo zase za starou bačkoru. Trochu stranou stojí série NFS: Shift, která je více o závodění na okruzích, ale Need For Speed mělo být především o "ilegálních" závodech supersportů na silnici. A k tomu se má vracet právě nový díl NFS: The Run.

No, jak začít... Koncept je skutečně nadějný – budete závodit prakticky o život (a o pořádný balík peněz) napříč Spojenými státy. Startuje se v San Franciscu a končí v New Yorku. Čeká vás tak závod skrze proměnlivou americkou přírodu a to slibuje hodně – především skvěle udělané tratě, v čemž série NFS vždycky vynikaly.

Začátek hry je velmi zajímavý a spouští se celý příběh, který nebudu prozrazovat. Nicméně je to něco úplně nového a trochu to připomíná akční hry s dějem, jako je třeba Mafia a tak. Samozřejmě je hlavní ale závod. Zde ale začíná menší problém – nemáte na výběr a musíte plnit předem nastavené úkoly, nejde jen závodit a sbírat kredity nebo body.

Postrádám svobodu volby a trochu volnější herní režim. Když máte dojet ze San Francisca do New Yorku, tak proč tam prostě nedojedete? Zprvu třeba se slabým autem někde v polovině pole, ale dostanete slušný finanční obnos, abyste to mohli příště zkusit s lepším autem a dopracovat se k vyššímu umístění. Místo toho musíte kopírovat předem nastavený scénář a vlastně nemůžete jinak než vyhrát. Jinak vás hra dál nepustí.

Need For Speed: The Run tak postrádají ducha závodních her a jedná se spíše o takovou "střílečku" s tím rozdílem, že místo kulometu máte v autě nitro... Zpracování prostředí je při tom naprosto skvělé, tratě jsou graficky věrné a okolní prostředí velmi poutavé. Nemáte ho ale čas sledovat, což je trochu škoda. Neexistuje tu režim volné jízdy jen tak. Pokaždé musíte závodit na body, což je někdy dost stresující.

Dalším podivným faktorem je chování soupeřů. Když zastavíte na krajnici, jejich auta zpomalí naprosto nereálně a vlastně čekají na vás. A když je pak všechny předjedete, oni se vás i s výrazně slabým autem nereálně těsně drží. Je tedy úplně jedno, co máte za auto. I s čtyřválcovým Lotusem udržíte krok s dvanáctiválcovým supersportem.

Chování policejních aut je také dost diskutabilní. Když projedete okolo stojícího policejního SUV třístovkou, za dvě sekundy je tohle policejní auto za vámi a snad rychlostí 400 km/h vás předjede! Co je tohle za nesmysl? S realismem nebo aspoň trochou věrného zpracování nemá The Run nic společného. A to je opravdu škoda.

Chápu, že se bude některým lidem hra líbit. Je to něco nového a rozhodně zajímavého. Přiznám se ale, že jsem hru ani nedohrál, protože mě někde v druhé třetině přestala bavit. Přál bych si, aby se série Need For Speed vrátila aspoň trochu k věrnému zpracování jízdního modelu aut a dodala člověku více svobody – svobody pohybu, rozhodování a možností hraní. Takhle je to opět jen průměrná hra, jakkoli je nápad zatraceně poutavý a nadějný. Tak snad příště.

Výsledek? Z dobré vůle dávám 5/10.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet