Recenze: Dark Void

Dark Void se přede mnou zjevil znenadání, bez nějakého dlouhého ohlašování a slávy. Možná to je zapříčiněno tím, že jsem informace o této gamese příliš nevyhledával. Proto jsem byl poněkud zmatený, jak k ní mám přistoupit.

Japonské vývojářské studio Capcom (série MotoGP, Lost Planet, série Street Fighter) si pro nás vcelku netradičně připravilo záhadnou sci-fi střílečku. Hned druhou misi sice začínáte v roce 1938, v další však na vás čeká robot s pořádnou bouchačkou a chce vám razantně zkrátit život.

A tak vlastně začíná příběh "Raketového muže". Na letecké základně usednete společně s pěknou babou a navigátorem do letadla a myslíte si, že báchorky o Bermudském trojúhelníku se vás netýkají. Samozřejmě, že týkají. Nedobrovolně přistanete uprostřed skal, navigátor se zabije a po chvíli se vám i pěkná spolupilotka ztratí. Rázem se objevíte ve světě, kde se ubohá lidská rasa schovává v chatrčích a chýších a žije pod krutou nadvládou robotické společnosti - samozřejmě až do vašeho příchodu. Vy, coby William Augustus Grey, se stanete jediným, kdo dokáže proti robotům bojovat. Pomoci vám k tomu má vynález známého vědce Tesly.

Nicola Tesla vám tedy dá svůj první prototyp jetpacku a popřeje hodně štěstí. Dobré by bylo do začátku říci, že domorodci sužováni roboty jsou silně proti vám a nechtějí, abyste ještě víc rozzuřili krvelačné bestie s uhlíkovými mozky. Proto se uchylují, nejspíš pro lepší pocit před svými plechovými bohy, k takovým ubohostem, jako jsou rituální popravy.

Právě jetpack do hry přináší nezvykle nový rozměr. Přidává letecký režim i vertikální souboje, které jsou podle mého velmi zajímavým prvkem. Celá hra však jinak už od spuštění působí až moc průměrným dojmem. Hudba je obyčejná a monotónní, stejně jako veškeré zvuky. Vcelku otravný a až moc jednoduchý mi přišel zvuk laserového samopalu - ostatně účinnost této zbraně je také ubohá. Proto vám musím důrazně doporučit k používání raději samopal, co vypouští kovové projektily, jelikož plechovým potvorám právě palba  z tohoto kvéru moc nešmakuje.

Celkově hra postrádá smysl pro detail a logiku. Například představte si, že na vašich zádech hoří dva raketové pohony a vy jste oděni v teplákách a kožené bundě. Člověk nepotřebuje být génius, aby mu tady něco nehrálo. Nebo padáte kaňonem dolů, a vaše stokilové tělo v poslední chvíli chytne hubeňoučká hrdinka a bez nějakého většího úsilí vás vyzvedne nahoru. A úplně do očí bijící je  styl běhu hrdinů - animace běhání jako by byla tvořena ze tří obrázků, jako tomu bylo u stříleček z 90. let. Tvůrci zkrátka vyrobili hru bez jakéhokoli potěšení. Grafika je nevábná a hratelnost zpočátku také není nic extra.

Hra by se dala rozdělit na pěší režim a režim letu. V pěším režimu procházíte naprosto lineárním světem a kosíte vše, co se dá. Ona lineárnost ale například mně nevadila, protože jednoduše nemám rád bloudění. Boj na zemi vcelku ušel a postupem času jsem si palbu do plechových syčáků začínal víc a víc užívat. Nepřátelé totiž vypadají jako Sonny z Já, robot a jsou obdařeni slušnou umělou inteligencí:  Vyhýbají se kulkám, a když jsem dlouho otálel na jednom místě, rozhodli se hromadně zaútočit.

Požitek z režimu letu je ovšem menší než při hraní průměrného simulátoru. Inteligence protivníků ve vzduchu pokulhává a boje nepůsobí realisticky. Zklamala mě i celková optimalizace hry, protože jsem si nemohl zapojit svůj oblíbený joystick, ale musel jsem  vzít zavděk gamepadem. Hra je ostatně primárně optimalizovaná pro konzole, proto na vás bude mluvit převážně jejich řečí XYAB.

Nepochopte mě ale špatně -  po prvním pohledu jsem sice byl zklamán, ale čím víc zásobníků jsem vystřílel do karbonových žaludků všudypřítomných vojáků, tím víc jsem Dark Voidu začínal promíjet veškeré chyby. Dark Void totiž vůbec není špatná hra, pokud se soustředíte pouze na zážitek z hraní. Pokud tohle dokážete, nebude těžké si hru oblíbit. Pokud ne, raději si ji ani nepořizujte, protože vás zklame.

Recenze: Dark Void

Zobrazit fotogalerii

4 fotografií

Co mě bavilo:

vertikální souboje

filmové pojetí

postupem času i dobrá hratelnost

Co mě štvalo:

nedotaženost a nelogičnost,

dabing

systém krytí

Hodnocení:

Hudba: 40%

Ovladatelnost: 55%

Hratelnost: 70%

Grafika:75%

Fyzika:40%

Atmosféra:75%

Celkové hodnocení: 59%

Daniel Javorský byl primárně vybrán, aby pro vás testoval ty nejnovější PC hry současnosti. Má sice mozoly na prstech a rozmlácenou klávesnici z PacMana, bez újmy však zvládá běžné úkony normálního světa.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet