Recenze: Canon PowerShot G12

Canon PowerShot G12 je novým králem řady G pro náročné. Až se fyzicky příliš neliší od předchůdců G10 a G11, nabízí několik podstatných vylepšení. Podlehnutí CMOS vlně mezi ně nepatří, útrobám stále vévodí CCD čip o velikosti 1/1,7“ s rozlišením 10 megapixelů. Obrazovým procesorem je DIGIC 4. De facto stejným je i G objektiv s 5násobným zoomem (při přepočtu na kinofilm mluvíme o ohniskové vzdálenosti 28-140 mm) se světelností F2,8 na nejširším ohnisku a F4,5 na nejdelším. U konkurence najdete nižší clonová čísla (například u Samsungu EX1 s objektivem 3x zoomem a f2.0), ale pro G12 mluví právě ohnisková vzdálenost umožňující univerzálnější použití. Mimo formátu JPEG umí fotoaparát samozřejmě i RAW (CR2).

Fyzická konstituce přístroje nepotěší příznivce úzkých a skladných kompaktů. G12 je pořádná cihlička o rozměrech 112,1 x 76,2 x 48,3 mm a s váhou 351 gramů, která se vejde pouze do větších kapes, v nichž udělá pořádnou bouli. Pro někoho je ovšem právě tato „poctivá neohrabanost“ tou správnou volbou. Když člověk drží G12 v ruce, cítí fotografický nástroj. Tento dojem ještě posiluje optický hledáček a obvykle nevídaná možnost manuálního nastavení kompenzace expozice a ISO (rozsah hodnot 80 až 3200) s pomocí koleček na vrchu přístroje. Vylepšením oproti předchozímu modelu G11 je pak otočný volič vpřed na pravé straně, který je v přirozeném dosahu ukazováčku bez nutnosti měnit držení přístroje.  U hledáčku by neškodilo jeho prodloužení vzad a obruba z pryže, aby se k němu oko lépe přikládalo. Jako další varianta je tu každopádně 2,8“ výklopný TFT LCD displej s rozlišením 460 tisíc pixelů, který mimo klasických pomocných čar či histogramu nabízí třeba i elektronickou vodováhu, napomáhající vyrovnat kompozici. Při manuálním ostření je pak v jeho prostředku zobrazen přiblížený detail.

Menší otočný volič nad tím pro hodnoty ISO má klasické poslání. Najdete na něm automatický režim Smart Auto, jenž dokáže detekovat tu správnou scénu, programovou automatickou expozici, prioritu závěrky (1/4000–15 s), clony (nejkratší ohniska: f2,8–f8, teleobjektiv f4,5–f8), plně manuální režim, dva programy (C1, C2) pro uložení vlastního nejpoužívanějšího nastavení a výběr scény. Mezi scénickými volbami je například Efekt rybího oka, Zdůraznit barvu, Zaměnit barvy, Plakátový efekt, Efekt miniatury nebo režim Stich Assist, který napomáhá při "slepení" série fotek vytvářejících souvislý panoramatický snímek (Oproti Panorama Sweep u Sony to chce hodně trpělivosti a stativ, kladem je získání snímku s opravdu vysokým rozlišením). Je tu také Quick Shot režim pro snadnější výběr z celé škály nastavení a program pro slabé osvětlení (značený motivem svíčky), který dovoluje mimo jiné pořídit snímky v JPEGu o maximální velikosti 2,5 MB při ISO 12800 – i v téměř absolutní tmě se tak dá za cenu vysokého šumu pořídit fotografie. Nabírání šumu se zvyšujícím ISO není u G12 nijak zásadní, beze strachu to je do hodnoty ISO 400, ale degradace není ani při ISO 1600 nesnesitelná a ve formátu RAW jde navíc s redukcí šumu dost dělat i při ISO 3200.

Dokončení recenze naleznete na následující straně!

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet