Pravdivý příběh: Chlast za volantem - dokončení

03. 12. 2010, autor: Jarda Sauer
Závěrečná část seriálu Chlast za volantem. Jak tedy celý příběh našeho spolupracovníka dopadne?
Pravdivý příběh: Chlast za volantem - dokončení

Stalo se vám, že nějakej váš známej řídil pod vlivem, chytili ho policajti a vy jste mu na to řekli "Dobře ti tak vole, si kretén," načež po nějaký době chytili vás a naměřili vám dvakrát tolik? No, tak jste holt taky kreténi a dobře vám tak. Stejně jako mně, dvojitýmu kreténovi. Tady je můj příběh...

Richarda Donáta jsme opustili, když při výslechu přiznal smutnou pravdu o svém vzdělání. Připomenout si to můžete v článku Chlast za volantem - část čtvrtá. A dnes jeho příběh dokončíme!

Inspektor mojí odpověď přešel s grácií pasoucí se krávy, která na dvě vteřiny přestane žvejkat a věnuje vám zkoumavej pohled, než se vrátí k jetelu, odpověď naťukal do kompjůtru a přešel k popisu celý záležitosti slovy "Tak povídejte." Omluvil jsem se za paměť úměrně sníženou pokročilejší ranní hodinou a začal vzpomínat. Ke konci jsem vysvětlil, že mi dochází, že můj nápad zbytečně zaměstnal sedm lidí, který se mohli věnovat důležitější práci, a vyjádřil politování nad celou situací.

Inspektor přepsal moje souvětí do stručnějších vět a dal mi to přečíst. Jeho verze se mi líbila daleko víc. Podle ní jsem si vzpoměl na čtyři dvanáctky, vzpoměl jsem si, že jsem celej den nic nejed, vzpoměl jsem si, že jsem kámošovi neřek, že jsem chlastal a vzpoměl jsem si, že jsem neměl v plánu jezdit jako drak napříč Prahou, ale že mi šlo jen o lehkou projížďku po dlouhý době bez řízení. Z celý věci jsem se již cítil býti ponaučen.

richard-donat-portretProtokol byl u konce a zbejvalo jen podepsat asi dvacet různejch papírů. Už jsem ani neregistroval, co podepisuju, takže doufam že se nikde nepřiznávam k odpovědnosti za holocaust. Sebral jsem si svoje fidlátka z obálky a přemejšlel, jak se s pajckou v kapse dostanu domu. Měl jsem ale opět štěstí v neštěstí, policajti zrovna obdrželi hlášení o vloupačce z ulice pode mnou, takže mi nabídli svezení, který jsem nadšeně přijal. Ve chvíli kdy mi došlo, že to mam za sebou, mi v hlavě mi začal hrát Nitzschův The Lonely Surfer. Rozloučil jsem se s inspektorem a dal se na cestu ven. In slow motion. Po cestě jsem si plácal s imaginárníma gratulantama, zvedal ruce nad hlavu, otvíral pusu jako bych řval YES!, na znamení výhry zatínal pěst při pokleku jako Rodinova socha Myslitele a podobný blbosti.

Vycházeli jsme ven a já si všim zásadní změny. Šel jsem jako poslední. Po třech hodinách jsem byl opět svobodnej člověk, kterej může jít doleva, doprava, rovně nebo prostě jen tak stát. Paráda! Na kopci jsme byli během minuty. Sakra rychlej taxík. Když jsme přijížděli k mý ulici, jela proti nám jiná hlídka, tak policajt zastavil a přes okýnko začal zjišťovat, co se děje. Zaslech jsem něco o zbytečnym poplachu, tak jsem policajtovi skočil do řeči, rozloučil se s nima, poplácal je po ramenou a vypad jsem z auta. Jakmile jsem pod sebou ucejtil pevnou zem, vytáhnul sem cigáro a bleskově si zapálil. Mocně jsem si natáhnul, s přátelskym mávnutim vypustil mohutnej oblak a zdekoval se tak rychle, že to z jejich pohledu mohlo vypadat, že jsem se rozplynul s kouřem.

Druhej den jsem se probudil někdy odpoledne. Jen jsem otevřel oko, rovzpoměl jsem se na noční zážitek a okamžitě chytil depku, protože mi došlo, jakej jsem si udělal průser. Zavolal jsem kámošovi a na chvíli se s nim sešel na cigáro, abych mu povyprávěl. Zbytek dne jsem si pak snažil zlepšit náladu čuměnim na Family Guy, ale z depky mi nepomoh ani Stewie, sající Peterovu bradavku. Když jsem v pondělí přišel do práce, nad celou věcí jsem se pořádně zamyslel a popřemejšlel, co vlastně bude dál. Začal jsem googlovat hesla jako alkohol za volantem a podobně a nestačil se divit, co všechno mi hrozí.

Se sevřenejma půlkama jsem si čet slovní spojení jako pokuta od dvou tisíc do pěti miliónů, odnětí svobody na jeden až dva roky, veřejný práce a domácí vězení, během čehož se mi do hlavy vnucovala sebevědomá ozvěna z nedělního rána říkající "Dej sem klíčky, řídim já...já.. já..., kdyby něco, bude to na mě, mě...mě." Nakonec mi to nedalo, našel jem si mejla na onu služebnu a zapnul Word. Řek jsem si, že jestli mi to může byť jen trochu pomoct, měl bych to zkusit, a tak jsem začal psát dopis, ve kterym jsem se opět omluvil za čas, kterej se mnou museli strávit, poděkoval za jejich přátelskej přístup a zároveň znovu popsal důvod mýho jednání, kde jsem se tak trochu snažil obhájit, jako že se vlastně vůbec nic hroznýho nestalo.

Nakonec jsem ještě připojil pé-esko, kde jsem se jich zeptal na výsledek testu krve, protože mi ho nikdo neřek a v protokolu o něm taky žádná zmínka nebyla. Přečet jsem si to po sobě a byl spokojenej. Slohově paráda, trochu řiťolezectví, jasně, ale na druhou stranu, nějaká hrdost mi v tuhle chvíli stejně nepomůže, tak co. Zkopíroval jsem to všechno do e-mailu a už jsem to chtěl poslat, když se mi do hlavy se mi vloudila vzpomínka na policajtku. Přejížděl jsem myší přes tlačítko odeslat a začal si v hlavě promítat výjev zdi, na který visel zasklenej protokol z předvčerejšího večera.

Viděl jsem fotku z nějakýho mejdanu, na který se s černovláskou objímáme. Viděl jsem fotku, na který v obleku dupu na ubrousek, zatimco mi černovláska v bílejch šatech pomáhá držet rovnováhu a směje se. Viděl jsem jsem svojí fotku, na který s americkym úsměvem na šířku palce zvedam zakrvácený mimino nad hlavu. Viděl jsem klasickou rodinnou fotku z Vánoc, na který kupa harantů rozbaluje dárky. Možná bych viděl i svůj úmrtní list, kdyby se neotevřely dveře do krámu a já nemusel začít pracovat, nicméně jsem se po chíli vrátil ke kompu a k mejlu dopsal pépé-esko, ve kterym jsem požádal o vyřízení pozdravu příjemný policajtce, se kterou jsem se tam potkal a poprosil o předání pozvání na kafe. Usmál jsem se nad ironií osudu a zmáčknul odeslat.

Člověk zřejmě někdy potřebuje zažít trochu tý pokory a sebezpytování. Já si při psaní tohohle příběhu užívam dostatečně od obojího. Oukej, možná sem nakonec prožil celkem zajímavej večer a je co psát do deníčku, ale na druhou stranu, co mě čeká dál: čekání na obsílku, soud, odebrání řidičáku, mastná pokuta, podmínka, bůhvíco... Nezbejvá mi než se alespoň těšit, že mi černovláska odpoví a přemejšlet, čim eventuelně naší konverzaci začít. Že bych použil tradiční klišé a zeptal se jí, jestli věří na osud?

richard-donat2Richard Donát je náš externí spolupracovník a tak trochu potížista. Ale každé jeho vyprávění stojí za to! Kvůli možným problémům s vyšetřováním si přál vystupovat pod pseudonymem a trochu upravit fotku; rádi jsme mu vyhověli.

 

SDÍLEJ:
facebook
Poslat známému
Tisknout článek
KOMENTÁŘE KE ČLÁNKU
Přidat komentář

img
07. 12. 2010, Uživatel: hanz
Reagovat

No to jsi měl obrovský štěstí. Příkladná spolupráce, přiznání. Prvně 2,4 druhý 1,7. Krev proběhla hned, tedy s odstupem pár desítek minut. Jen u mě následovala záchytka, ač to dle hlídky byla blbost. Ale operační na tom trval. No jo, co se dá dělat. Že mě seberou všechno, včetně telefonu, mě prozradili až tam. Tak jsem akorát poslal SMS ženě, že prostě nepřijdu. Po odeslání jsem musel telefon vypnout a odevzdat. Posouchal jsem, jak se dohadují nad mojím telefonem. Prej to bude nějakej ajfoun, to by mě teda urazili. Ale příslušník zaná, je to HTC. No pro ajťáka je hroznej trest, nemít jakýkoliv spojení s okolním světem. Spát se mě nechtělo, tak jsem cvičil (dlouhou dobu se věnuji bojovým uměním, dlouho jsem neměl tolik času se věnovat sám sobě....), těch pár hodin uteklo. Poslouchal jsem, jak ráno vytahují nějakýho bezdomovce. Po chvilce slyším, jak se baví o mých věcech. Dobrý, půjdu ven. No čekali tam na mě příslušníci, v počtu 3ks. A dotaz, jestli mám jinou zbraň než svoje klíče (pravda, je to svazek o hmotnosti cca 0.5kg, jako zbraň to nepovažuji......) no odpovídám, že ne. Ač si plně uvědomuji naládovaný derringer ráže .38, což by byl průser. Tak nějak matně si uvědomuji, že to není můj, že je ženy. Že k tomu nemám průkaz zbraně a že i ZP mám v autě. No štěstí, hledali velký nůž, malinký derringer přehlidli. Následuje převoz na Di, během cesty si docela pěkně popovídáme. Došlo i na "důvěrností", jako že proč pro mě vyrazila celá služebna. No prý jsem nebezpečný, prý se peru. Ano, párkrát jsem pomohl někomu v nouzi, ale proč poslali 2 nováčky se starším kolegou? Navíc, trošku amateři, mlaďas měl rozepnutý pouzdro. Pokud bych chtěl dělat problémy, byli tam tři mrtví. Takhle jsem jenom upozornil, včetně toho, že mít zbraň směrem k zadrženému je blbost. No ale výslech byl naprosto vpohodě. Příjemná slečna policistka, velice poradila, docela jsme pokecali i mimo protokol. A fakt moc hezká a příjemná. Nebejt operačního, řekl bych, že všichni postupovali korektně a profesionálně (tedy kromě mlaďasů....)


img
06. 12. 2010, Uživatel: Maxxx
Reagovat

Vyborny! Donat je hustej typek!


VLOŽIT KOMENTÁŘ



Nejste přihlášen/a, proto opište text, který vidíte na obrázku níže.
. captcha
CELEBRITY
Celebrity: Nabízím práci automechanika, nástup ihned!

Nabízím práci automechanika, nástup ihned!

Jak je složité najít dobrého řemeslníka? Ehm, velmi... Je...

Celebrity: Land Rover postavil kuchyni pro Jamieho Olivera. V autě.

Land Rover postavil kuchyni pro Jamieho Olivera. V autě.

Mobilní kuchyně, to už tady bylo, není to žádná novinka, ...

Celebrity: Moderátorka Jana Knížková vysílala z bazénku, ukázala při tom svůdné křivky

Moderátorka Jana Knížková vysílala z bazénku, ukázala při tom svůdné křivky

Rádio je obvykle záležitostí pouze zvukovou, vizuální asp...

DALŠÍ CELEBRITY
REDAKČNÍ TIP
POSLOUCHEJ RÁDIA ONLINE!
PŘIDEJTE SE K NÁM

Staňte se našimi fanoušky

NEJNOVĚJŠÍ VIDEA
Zobrazit video
Jak zvířata jí své jídlo

Jak zvířata jí své jídlo

Nahlédněte do říše zvířat tak, jak se...

Zobrazit video
Video: A další kompilace ruských bouraček

Video: A další kompilace ruských bouraček

Tohle už je pomalu seriál na pokračov...

Zobrazit video
Video: Ilegální drifty ve městě

Video: Ilegální drifty ve městě

Tihle týpci se s tím nemažou a vodí a...

Autoweb

<figure>https://www.autoweb.cz/wp-content/uploads/2018/09/bmw_3_series_sedan_10_2-640x360.j...

Urbanstore

Pořiď si stylové značkové oblečení, boty nebo doplňky se slevou až 80%. Více na UrbanStore.cz.

Delideli

Darujte nádhernou kytici, luxusní čokoládu, kvalitní víno, koš plný delikates či lahodný dort.

Cestuj

Vyberte si z tisíců dovolených v oblíbeném Řecku se slevou až 20%. Volejte zdarma 800 11 11 33.