Černé díry, vzdálené supernovy a další kosmické události dělají výrobcům PC nemalé vrásky svým stále větším ovlivňováním naší techniky...
Hned na úvod je třeba objasnit, jak mohou tak vzdálené vesmírné objekty jako supernovy či černé díry ovlivnit náš počítač na Zemi natolik, že klidně zkolabuje? Odpověď je velmi prostá - veškeré tyto věci a události produkují kosmické záření, jež posléze pro změnu způsobuje v atmosféře vznik vysokoenergetických částic, které mohou čas od času zasáhnout RAM čipy v našich PC. A jelikož tyto částice za sebou zanechávají stopu elektronů, je o problém zaděláno, protože ty mohou ovlivnit obvody paměťových čipů a způsobovat tak chyby.
Firma Intel si před několika měsíci nenápadně patentovala nápad mluvící o zabudování detektoru částic do každého čipu. Po již zmíněném nárazu záření do atmosféry vzniknou vysokoenergetické protony, neutrony a některé další částice, což je právě situace, kterou Intel chce detekovat. Podobné částice totiž při průletu tou nesprávnou části RAM čipu způsobí okolo sebe díky stopě z elektronů logickou chybu - z ničeho nic se zapíše digitální 1 nebo 0. Tento typ chyb má dokonce speciální označení jménem "Soft Error".
Počítačový gigant IBM tento problém skrznaskrz zkoumal již v 90. letech minulého století s testovacím polem 1 000 zařízení s RAM pamětí. Zjištěno bylo, že čím výše bylo dané zařízení umístěno, tím více podobných chyb vznikalo. Nejvíce jich bylo v letadlech, následovala úroveň mořské hladiny a pod zemí v jeskyních prakticky neexistovaly žádné. Tehdy si všichni uvědomili, že za problémem stojí právě kosmické záření. Firma IBM v roce 1996 na základě svých testů dospěla k odhadu, který říká: "Výskyt soft-error chyb způsobených kosmickým zářením odpovídá množství cca 1 chyba za měsíc na 256 MB paměti."
Jelikož se paměťové čipy stále zmenšují a zahušťují, má se za to, že i tento problém bude stále narůstat. Intel v něm dokonce vidí největší výzvu pro spolehlivost PC v příští dekádě. Ovšem na naší straně je inteligence a s ní i lepší návrh obvodů a detekce částic. Pokud pomineme práci na PC někde v dole, pak je detektor částic zřejmě zatím nejlepším řešením. Detektor totiž buď zaregistruje průchod částice čipem nebo tato zasáhne přímo ho. A po aktivaci detektoru se zkrátka již jen zavolají korekční mechanismy, které obnoví blízkou paměť či zopakují poslední akci předanou od nadřízené obvodové jednotky.