Nový svět

Teprve s Projektem 100 se do našich kin dostává film, který patří k těm nejpůsobivějším z roku 2005. U nás mezitím vyšel na dvd, ale jakkoliv velká obrazovka je na jeho úchvatnou vizualitu malá. Nový svět totiž natočil Terrence Malick. A jak bývá u tohoto režiséra, který začínal v éře Nového Hollywoodu, typické, je plný nádherných meditativních záběrů přírody, které, podpořené citlivým doprovodem Jamese Hornera, jsou stejně důležitou součástí příběhu jako herci.

Onen příběh je vlastně známý, protože hrdiny jsou kapitán Smith, který přijel na anglické lodi osidlovat Ameriku, a indiánská princezna známá jako Pocahontas, i když ve filmu ji tak nikdo nenazve. Zároveň je to ale i příběh neznámý, protože Malick, který napsal i scénář, nepřevypravuje stejnou pohádku jako před pár lety Disney. Historie vzájemného poznávání Angličanů a indiánů a jejich způsobů života tu vypadá neuvěřitelně autenticky. Jako kdybychom sami chodili v blátě první virginské osady, poprvé objevovali panenský americký nový svět, jako kdybychom nic nevěděli o událostech, která budou následovat, jako kdyby neexistoval jiný čas.

Cenově nedoceněný film získal jenom jedinou oscarovu nominaci, za kameru Emmanuela Lubezkiho. Jeho záběry silné, klidné přírody snímek začínají i končí, často prokládají děj a doprovázejí vnitřní monology. Sepětí s přírodou je totiž pro Malicka přirozené stejně jako pro Pocahontas, které dodává sílu překonat bolest a smutek - emoce, které zblízka pozná, když ke břehům Ameriky připlují Evropani, aby s arogancí své civilizace šířili kulturu ve jménu krále Jakuba, v praxi to vypadá jako anarchistických zápas o přežití a o moc. Kapitán Smith z něj může na chvíli díky Pocahontas vystoupit a obdivovat nový svět ne za to, jaké bohaté způsoby vykořistění nabízí, a takový, jaký dlouho díky jeho krajanům nezůstane. Ale povinnosti volají každého námořníka a Pocahontas i Smith budou brzy muset volit mezi svou láskou, svými ideály a svou zemí.

Přes všechny cituplné štěněčí pohledy Colina Farrella v roli Smitha a něžně zamilovanou důstojnost Christiana Balea v roli jeho nástupce po boku Pocahontas, srdcem filmu je mladinká (v roce 2005 patnáctiletá) a skoro debutující Q´Orianka Kilcher. Krásná a křehká stejně jako Disneyova princezna, herecky přirozená a podmanivá, pro roli radostného nevinného dítěte spoutávaného stejně jako panenská Amerika do anglických konvencí je dokonalá. Pocahontas, či spíše Rebecca, na níž je indiánka pokřtěna po vyhoštění ze svého světa za pomoc Smithovi a dalším hříšným obyvatelům Jamestownu, reprezentuje nevinnost a divokost, kterou si společnost ochočuje podobně jako aleje stromů zarovnává do úhledných pravidelných tvarů. Oproti Smithovi, který ji nepochopil a vzdal se jí, Rebecca dokáže najít smíření s novou kulturou a se změnou. Stále čerpá z přírody, kterou Malick s Lubezkim podávají jako mocnou majestátní sílu, v jejímž stínu se zdá lidské pachtění za zlatem bláhově nepodstatným, a nově ze své rodiny.

Podobně jako předchozí Malickův opus Tenká červená linie je i Nový svět působivou meditací o člověku tváří v tvář přírodě, lidskému šílenství a hamižnosti v kontrastu s klidnou moudrostí. A zároveň i elegií za starý světa, který navždy změnila civilizace, i elegií za ten nový svět, který nikdy nevypadal tak, jak si ho snílkovsky hloubavý kapitán Smith představoval. Malickovy pomalé, filozofické filmy se v kinech vyjímají jako poezie mezi komiksy. Poezie transcendentní a zvláštním podmanivým způsobem uklidňující, která dokáže naslouchat dešti a fascinovaně sledovat vítr v klasech. Lyrika, která je zároveň i eposem. Jaká škoda, že někdo takový natočil za 35 let jenom pět filmů.

The New World, USA 2005, 135 minut. Režie Terrence Malick, hrají Q´Orianka Kilcher, Colin Farrell, Christian Bale, Christopher Plummer, August Schellenberg, David Thewlis, Noah Taylor. Premiéra 10. 1. 2008.

foto: AČFK