Nejúchylnější kanibalové - část 3

Příběhy lidských zrůd se asi nikdy neomrzí, tak si připomeňte lidožrouty z přechozích dílů našeho seriálu Nejúchylnější kanibalové - aspoň budete mít v zásobě pár skvělých historek do hospody! Dnešní trojicí seriál uzavřeme:

Issei Sagawa (*1949) - Mimořádně drobný japonský intelektuál měřící pouhých sto padesát centimetrů byl posedlý kanibalskými myšlenkami zhruba od svých tří let. V pubertě tyto fantazie navíc nabraly sexuální rozměr a Issei dospěl k názoru, že dokonalého uspokojení může dosáhnout jedině snědením svého idolu - vysoké blondýny nordického typu. V roce 1980 začal studovat na sorbonnském Censier Institute a tam také potkal svou opravdovou "femme fatale" - pětadvacetiletou Holanďanku Renée Harteveltovou. Spřátelili se a začali spolu navštěvovat muzea, koncerty a výstavy. Jednoho dne pozval Issei Renée k sobě do bytu, zastřelil ji a části jejího těla postupně snědl. Místo ubrousku si při tom pod bradu uvázal její kalhotky. Francouzská policie Sagawu necelý týden po vraždě zatkla a na základě rozhodnutí soudní komise o duševní nezpůsobilosti byl asijský lidožrout nejdříve umístěn do azylového centra a poté do blázince ve své vlasti, odkud se díky penězům a vlivu svého otce brzy dostal. Vydal autobiografickou knihu "V mlze," píše články o restauracích do luxusního časopisu Spa a často vystupuje v televizních pořadech.

Nicolas Claux (*1972) - Rodina Nicolase Clauxe pocházela z Paříže, ale on sám se narodil v Kamerunu, kde jeho otec tehdy pracoval. Do města nad Seinou se přestěhoval v sedmi letech a už tehdy se projevoval neobvykle citově chladně a lhostejně. Po hádce se svým dědečkem, během níž prarodič zemřel na mozkovou mrtvici, se malý Nico uzavřel do světa morbidních představ a jeho vášní se staly hřbitovy, hrobky a krypty. Během dospívání se zařadil mezi vyznavače gotické subkultury, jejíž temnou image dovedl do krajnosti. Nejdříve vykopával a zohavoval mrtvoly na hřbitovech a poté začal pracovat v márnici, kde poprvé okusil lidské maso. Nejvíce mu zachutnaly lýtkové a stehenní svaly. Clauxova fascinace smrtí vyvrcholila 4. října 1994 zastřelením homosexuálního restaurátora Thierry Bissonniera. Po šesti týdnech policie vraha dopadla a soud jej poslal na dvanáct let za mříže. 12. března 2002, po sedmi letech a čtyřech měsících vězení, byl Claux propuštěn na svobodu. Založil si několik internetových stránek, kde mimo jiné radí, jak nejlépe upravovat maso z mrtvol, maluje obrazy pitev a sériových vrahů a mezi gotiky se stal kultovní postavou.

Armin Meiwes (*1961) - Meiwesova matka byla krutá a nesnesitelná ženská. Její synek Armin od ní zažíval peklo na zemi a jelikož neměl žádné kamarády, vytvářel si ve své hlavě podivný imaginární svět, v němž stěžejní roli hrály lidožroutské motivy z pohádky o Jeníčkovi a Mařence. V roce 1999 paní Meiwesová zemřela a Armin zůstal sám ve starém ponurém domě na okraji Rotenburgu. Pracoval jako počítačový technik a začal pravidelně navštěvovat kanibalská internetová fóra, kde chatoval s lidmi, jež se opájeli představou, že budou snědeni. Zde se seznámil s třiačtyřicetiletým Bernd-Jürgenem Brandesem a uzavřel s ním hrůznou dohodu. 9. března 2001 po souloži v Meiwesově domě Meiwes Brandesovi usekl penis, osmažil jej na másle s česnekem a pak úd muži společně snědli. Meiwes poté svou oběť zabil, naporcoval a připravil si z ní steaky. V prosinci 2002 jej zatkla policie. Po dlouhých soudních tahanicích nakonec Meiwese německá justice odsoudila na doživotí. Rotenburgský kanibal ve vězení napsal paměti a podle jeho případu byl natočen film.

Pozor, kanibalům se zasvěceně věnoval i jeden díl našeho komiksu Děda a děda!

Matěj Kučera je Vodnář, což hovoří samo za sebe. Má několik (v podstatě neškodných) úchylek, které zde ovšem nemíní zveřejňovat. Mezi jeho srdeční záležitosti patří mimo jiné bicí nástroje, zen buddhismus, Jägermeister a seriály Chalupáři a Městečko Twin Peaks.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet