Motorkářský gang Hells Angels

Motorkářské gangy vznikly ve 40. letech ve Spojených státech. Byl to přímo porod, porod provázený bolestí a krví. Zakladateli gangů byli veteráni z druhé světové války, kteří po návratu domů zjistili, že jejich pohled na svět se vlivem válečných útrap zcela změnil. Už neměli pochopení pro běžný život, zajetou kolej práce a znovu práce. Skrze extrémní podmínky na frontě, každodenní ohrožení vlastního života, smrt blízkých přátel a zabíjení jiných lidí dospěli k poznání, že skutečný život je příliš krátký, než aby se člověk mořil v kanclu a v padesáti dostal infarkt, nebo ještě hůře, na smrtelné posteli zjistil, že svou příležitost promarnil.

Nejznámějšími motorkářskými gangy jsou Bandidos, Outlaws a Hells Angels. Právě posledně jmenovanému se budu věnovat, protože představuje v tomto směru vzorový příklad.

Podle některých je název Hells Angels odvozen od filmu ze 30. let, pravděpodobnější však je, že byl převzat od letky bombardérů. Roku 1948 se takto pojmenoval první klub v San Bernardino.

Už na samém počátku se Pekelní andělé rozhodli násilně přebírat malé konkurenční motorkářské kluby. Nicméně vzhledem k tomu, že z přidání se na stranu Hells Angels vyplývalo značné množství výhod, mnohdy nemuselo být násilí vůbec užito.

Po úspěšné premiéře filmu Divoch, popisujícího svobodný život motorkářů, pocítily motorkářské gangy zesilující zájem ze strany obyvatel. S přívalem nových členů se ovšem do koše jablek dostala i nějaká ta zkažená. A právě pár rvavých jedinců dokázalo zcela změnit původní tvář Hells Angels - z andělů se stali rváči a bitkaři. Tato image jim ale na druhou stranu docela vyhovovala, protože se chtěli zásadně odlišovat od většinové společnosti. Po pár soudních procesech však došly Pekelným andělům finance, a v rámci "přivýdělku" se začalo  s výrobou a prodejem amfetaminů, obchodem se zbraněmi a menší kriminální činností. V morálně upadajících 70. letech si Andělé osvojili drsnější metody, k nimž patřily i úkladné vraždy. Roku 1979 bylo dvanáct motorkářů popraveno za porušení klubových pravidel.

Jak se stát Pekelným andělem (i v České Republice je plnoprávná pobočka Hells Angels)

1. Musíte být muž, mít platný řidičský průkaz, pojízdnou motorku a nesmíte mít nic společného s policisty nebo vězeňskými strážníky.
2. Andělé nejsou už tak pekelní, jak bývali, a mají nepsané zásady, které se musí dodržovat. Jsou mezi nimi taková pravidla, jako že: nepožádáte ženu motorkáře, nezalžete svému bratru motorkáři či neužijete heroin. Kdo by chtěl pořádat divoké jízdy, bude muset vyrazit na vlastní triko.
3. Musíte znát nějakého člena, přes kterého se do klubu dostanete. To znamená účastnit se akcí Hells Angels, kde třeba někomu padnete do oka.
4. Podmínkou přijetí je i precizní znalost motorek.
5. V případě doporučení do klubu projdete několika fázemi výběru. Plnohodnotným členem se můžete stát teprve po pár letech. V první fázi jste jen tzv. Okouněčem, člověkem, který se poflakuje kolem vystavených strojů, aby ostatní členové viděli jeho zájem. Při pozvání do klubu se stáváte Spolupracovníkem, budete pečovat o své kolegy a jejich stroje. Tato služba trvá přibližně dva roky. V poslední fázi vás musí zbytek klubu zvolit plnohodnotným členem. Až pak jste opravdovým Pekelným andělem.

Je mnoho filmů, které využívají motivy motorkářských gangů, obtížné je ovšem nalézt ty kvalitní. Pro každého pekelníka je skoro svatou povinností zhlédnout film Hells Angels z roku 1930. Dalším kultem je slavný snímek Divoch s rebelujícím Marlonem Brandem, který rozpoutal vlnu zájmu o motorkáře. Díla jako Bezstarostná jízda a Pekelná jízda jsou už jen vhodnou svačinou na dlouhá hladová odpoledne.

Seznamte se také s Mara Salvatrucha - nejbrutálnějším gangem v Americe!

Pavel Brožek je student psychologie, který se z dlouhé chvíle vrhl do psaní. Zajímá ho hudba, řeč těla a vliv alkoholu na smyslové vnímání. Jeho motto zní: "Facebook nemám, a vo co de?"

---