Iron Man

Dvaačtyřicetiletý Robert Downey Jr. se možná jakkoliv nemusí zdát jako ta nejlepší volba pro komiksového superhrdinu. Ale pro Irona Mana jí je. Iron Man je totiž superhrdinské alter ego milionáře Tonyho Starka, okouzlujícího, nezodpovědného krále zbrojního průmyslu, a pro takovou roli je charisma problematického komika ten pravý materiál. Downey tak v počtu comebacků poráží snad i Johna Travoltu, evidentně má výdrž jako železný muž, zrozený kdesi v afghánské poušti, v zajetí teroristů připínajících většinu současných nepřátel Ameriky.

Ovšem ten pravý zloduch má nakonec k USA a jejím hodnotám blíž než všichni krutí cizáci, protože Iron Man zčásti funguje jako politická satira. Což je jeden z důvodů, proč tenhle první blockbuster nastávající letní sezóny podněcuje fantazie, že kdyby to takhle mělo pokračovat, pak by se Spiderman i Superman už ani nemuseli vracet.

Iron Man se původem víc podobá Batmanovi. Tříměsíční pobyt v blízkosti smrti a svých vlastních zbraní v neamerických rukou ukáže Starkovi, kde má a že vůbec umístěné svědomí, a pak, po další nezbytné ale natahované fázi výroby, umožněné tím, že je Stark příhodně i geniální vynálezce, se z něj stane onen titulní superhrdina v cool kovovém multifunkčním oblečku, který bude konat dobré skutky. V tomto případě odebírat své zbraně zlým lidem, i když po svém a ne úplně pacifisticky. Ale zase si to užívá a třicetkrát za minutu nezmíní poučku o velké zodpovědnosti.

Nicméně největší zábava je se milionářem i s filmem ještě úplně na začátku, během smrště dialogů či spíš Starkovo monologů ostrých a cynických jako šrapnely, v době, kdy byl budoucí hrdina ještě zábavný hejsek, který blonďatou krásku píšící investigativní reportáže do Vanity Fair umlčí tak, že se s ní vyspí.

Ano, svět Iron Mana je svět, kde blonďaté krásky píšou investigativní reportáže do časopisů a kde televizní zpravodajové bez obtíží zachytí vůdce teroristů, jak přihlíží masakru nevinných obyvatel s klidem a cigaretou. Ostatně Iron Man pochází z komiksu. Víc už vadí, že i když je sám železný muž docela rozhodný hrdina, film o něm je bipolárnější než Batman, nejspíš proto, že na něm dělaly dva scénáristické týmy. Chvíli se tak bere vážně a pořádá dlouhé velké akce, které navíc v závěru začnou moc připomínat zmenšenou verzi Transformes. A jindy zase jede jako nadsazená komedie se štípavým politickým podtextem, konkrétně skoro ve všech scénách, v nichž Robert Downey Jr. mluví.

I když zplešatělý Jeff Bridges i nazrzlá Gwyneth Paltrow by asi taky zvládli bavit, za komika tu je právě Downey. Na 126 minut jednoduchého děje on sám úplně nevystačí, ale i tak je Iron Man povzbuzení pro Marvel, že udělali dobře, když se produkčně osamostatnili, povzbuzení do další práce. Jak ukáže scénka, pro níž musíte zůstat až do konce titulků, pro budoucnost Iron Mana už existují velké plány.

Iron Man, USA 2008, 126 minut. Režie Jon Favreau, hrají Robert Downey Jr., Gwyneth Paltrow, Jeff Bridges, Terrence Howard, Leslie Bibb, Faran Tahir. Premiéra 1. 5. 2008.

foto: Bontonfilm