Hudební prasáci - 8. díl

Najdeme mezi nimi letitou legendu newyorské No Wave scény Lydii Lunch, sebedestruktivní tvrďačku Alice Glass a neoholené elektro-clashové stvoření Peaches...

Peaches (1968)

Kdo to je? Elektro-clashová zpěvačka

Proč ji zmiňujeme? Její divoká a mírně zvrhlá vystoupení jsou pověstná. Když ji rodiče dávali do extrémně slušné židovské školy s výukou napůl v angličtině a napůl v hebrejštině, určitě si nepředstavovali, že bude o dvacet let později létat po pódiu v latexovém oblečku s připnutým umělým penisem. Při pohledu na podivnou osobu s neoholeným podpažím vás myšlenky na sex rozhodně nenapadnou, ale Peaches si deskou Fatherfucker či písněmi jako "Kluzký šulin" (Slippery Dick) XXX rating už dávno vysloužila.

Rekordní průšvih: Když otvírala show pro Marilyna Mansona, přistál na ní plivanec a musela uhýbat i přilétávajícím lahvím. Publikum si přesto dokázala získat, recept prý spočíval v mnohém lepší přesnosti při plivání a házení lahvemi nazpět.

Alice Glass (1988)

Kdo to je? Zpěvačka elektro-punkových Crystal Castles

Proč ji zmiňujeme? Alice je skutečnou punkovou rebelkou - ne žádnou kočičkou, které manažer nařídil používat uhlíky při nanášení očních stínů. Z domova utekla ve 14 letech, změnila si jméno a začala přebývat ve squatu prolezlém těmi nejhoršími feťáky. O její opravdové drsnosti pak vypovídá to, že v patnácti s malou pomocí kamarádky dokázala zmlátit dva skinheady a pak je i vyhodit z baru. Pere se moc ráda doteď a občas to na jejích koncertech někdo odnese, odrzlého fanouška zmlátí mikrofonem na počkání.

Rekordní průšvih: Glass je známá tím, že se při řádění na pódiu ocitá v zajetí šílenství. Před dvěma lety ji na jednom z anglických vystoupení dokonce chtěla zatknout policie - naštěstí jim stačila utéct.

Lydia Lunch (1959)

Kdo to je? Legenda No Wave, aktivistka, herečka a spisovatelka

Proč ji zmiňujeme? Již od konce sedmdesátých let je Lydia Lunch nepřehlédnutelným zjevem alternativní scény. Na budování své punkové filosofie začala pracovat už v 16 letech, kdy utekla z domova a začala žít v komunitě anarchistů a feťáků, kde zažívala svá první drogová a bisexuální dobrodružství.  Její umělecké příjmení, Lunch, pak pochází od toho, že v těchto dobách kradla jídlo pro své muzikanty z kapely. Na druhou stranu je nutno přiznat, že mnoho z jejich hudebních spoluprací (Spolupracovala mimo jiné s Nickem Cavem, Sonic Youth, Einstűrzende Neubauten či Swans.) skončilo vzájemnou nenávistí. Není se ovšem čemu divit, sama sebe popsala ve své autobiografii jako „šílenou, nepříčetnou, dementní, bezcitnou, manicko-schizofrenní děvku".  V současné době je pro své aktivistické činnosti titulována novináři jako „feministka celou duší i vulvou".

Rekordní průšvih: Film Fingered z roku 1986, ke kterému Lydie napsala scénář, se tváří jako nezávislé umění. Ve skutečnosti je to ale spíš v krvi vyválená kombinace porna a snuff, v kterém si Lunch užila sexuální scény skutečně naživo.

Přečtěte si další pohnuté příběhy - Hudební prasáci - 7. díl!

Robert Kitzler vystudoval novinařinu, takže ví, jak to na světě chodí. A jako každý správný novinář, i on má touhu šířit své myšlenky a ideály mezi co nejširší publikum.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet