Tak se nám hokejisté vrátili z předposledního turnaje evropské hokejové tour a nebyl to návrat nijak ohromující.
Naši dali sice ve třech zápasech deset branek, ale zároveň jich sedmnáct obdrželi a
s takovou se prostě nevyhrává. Pryč jsou časy, kdy z mistrovství světa a z olympijských her vozili tituly jak na běžícím pásu a fanoušky už skoro nudilo
zlaté hochy neustále vítat a oslavovat. Co bychom dnes dali alespoň za malý úspěch z právě skončených Švédských her. Kdyby dopadl dobře první zápas, který se hrál v Praze před téměř vyprodanou O2 Arénou, mohlo srdce hokejového fanouška ještě pookřát. Všichni byli natěšení na
Jardu Jágra, který se měl po delší odmlce opět objevit v národním týmu. Jenže co naplat. Ruská zima a ruská rýma byla silnější než zdraví naší hokejové ikony. I bez něho se sice hráči snažili a drželi dlouho těsné vedení, jenže ke konci nepochopitelně odpadli. A pak se situace opakovala. Další nakládačky od Švédů i od Rusů.
Je prostě vidět, že
český tým na své soupeře v současnosti nemá. Úroveň evropských lig je vyšší než naše. Znát to bylo především v obraně. Stačí se jen podívat do statistiky turnaje. Obecně se tvrdí, že brankář prokazuje svoji třídu, když má úspěšnost zákroků přes devadesát procent. Ten náš se může pyšnit osmdesáti. A není to pouze na něm. Celá obrana se vyznamenala a průměrně
každých deset minut dostávala gól. Taková bilance je víc než smutná.
Jenže co s tím? Mistrovství světa se pomalu a jistě blíží. Konec dubna není už zase tak daleko, jak by se mohlo zdát. Trenéru Růžičkovi, zlatému hochovi z Nagana, nezbude než začít přemlouvat
. Ti se v posledních letech do nároďáku příliš nehrnuli, ale protože se hraje ve Švýcarsku, třeba tentokrát rádi dorazí - i když to na ledě opět nevyjde a prohrajeme, co se dá, budou si alespoň moci osobně zkontrolovat své úspory v místních bankách!