Albánská mafie - nový rozměr strachu

I velký drsňák a bývalý ředitel protidrogové centrály Jiří Komorous po policejních raziích proti albánskému gangu velmi diplomaticky prohlásil: "Proč je třeba tyto zákroky provádět tvrdě, ale striktně podle zákona, dosvědčuje ukázka zbraní, kterými jsou tito lidé proti nám vyzbrojeni." Všem je jasné, že Komorous se dodržováním legální cesty chtěl vyhnout krveprolití na obou stranách. Albánská mafie se nebojí zavraždit každou nepohodlnou osobu, ať už se jedná o policistu, vysokého úředníka nebo babičku venčící svou angorskou kočku.

Albánci se zjevili na zločinecké scéně jako pára nad vodou. Rok 1990 znamenal konec naprosto ujeté totalitní vlády komunistické strany v Albánii, následkem čehož se hranice chudého státu, který odmítal řadu let kontakt se západním světem i se Sovětským svazem, naráz otevřely a lidé začali prchat jako z pomalu se potápějícího Titaniku. Na rozdíl od amerického filmového hitu se žádná romantika nekonala; ti úspěšnější si našli místo ve strukturách mafie, která je zaučila v řemeslu ulice. Násilí a vraždění se stalo běžnou rutinou.

Albánci získali čas na obhlédnutí prken, která znamenají nejenom svět, ale i hromadu špinavých peněz. Ale komu záleží na špíně, pokud ze své země znáte jen okoralou kůrku chleba, o kterou se dělíte s partou nadržených krys? Albáncům rozhodně ne.

Ve světě zločinu neplatí biblické oplácení. Pokud vás někdo udeří kamenem, nevrátíte mu to chlebem, ale nejméně dalším kamenem. Albánci se řídí podobným pravidlem, jen urážky na cti oplácejí daleko razantněji. Pokud jste se pohádali v hospodě s Albáncem a on odešel, neznamená to, že se odešel vyplakat do auta, ale že za chvíli celou hospodu vystřílí kulometem. Tak nějak probíhá myšlení albánských gangsterů. Jejich brutalita byla natolik známá, že v rozhodnutí osamostatnit se a rozjet vlastní podnikání jim žádné další mafie nebránily.

Brutalita Albánců vychází z morálního kodexu, jehož dodržování je otázkou cti všech mužských obyvatel Albánie. Z pohledu západních zemí je nečekaně krutý, zvláště pokud ho aplikujete na západní liberální vidění světa. Nejvyšším principem je čest, jejíž pošpinění může vyvolat i krevní mstu. Krevní msta vyvolává další mstu a tak pořád dokola. Proto může jedno nechtěné zabití způsobit malou válku mezi dvěma kmenovými rodinami, trvající řadu let.

Druhou mocnou silou jsou organizační struktury založené na rodové příslušnosti. Albánské klany jsou uzavřené a homogenní a právě rodinné vazby rozhodují o řídících postech ve skupině. Hlava rodiny se stává automaticky vedoucím celé ilegální skupiny. Přímí příbuzní zaujímají nižší postavení a nepřímí zařizují běžné činnosti, jako je vydírání a přeprava drog. Právě v albánské mafii platí více než kde jinde, že krev není voda. Zřejmě i proto je pro bezpečnostní složky velmi náročné infiltrovat její řady. Mnozí pachatelé jsou schopní zapírat jakýkoliv zločin i přes evidentní důkazy.

V sítích albánského organizovaného zločinu se pohybují dva druhy Albánců - z Kosova, anebo ze samotné Albánie. Obě skupiny se shodně zabývají pašováním heroinu z Turecka do západní Evropy, případně pašováním a prodejem zbraní nebo prostitucí.

V České republice jsou nejrozšířenější kosovští Albánci, o nichž se tvrdí, že jsou mírnější než jejich kolegové z Albánie. Zvýšená míra násilí se u albánských Albánců vysvětluje jejich původem. Pocházejí především ze severní části země, kde jsou daleko přísnější a tužší vnitřní pravidla i vazby, takže i lehké provinění může znamenat krutý trest. Poněkud paradoxní je, že podle českých vyšetřovatelů jsou kosovští Albánci nejkrutější ilegální organizací v ČR. Zřejmě neměli tu čest poznat práci albánských Albánců. A asi je to dobře...

Seznamte se také s Kolumbijskými drogovými kartely!

Pavel Brožek je student psychologie, který se z dlouhé chvíle vrhl do psaní. Zajímá ho hudba, řeč těla a vliv alkoholu na smyslové vnímání. Jeho motto zní: "Facebook nemám, a vo co de?"

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet