Aktivní olovo - 12. část

29. 03. 2010, autor: Jarda Sauer
De Klerk je jen s jedním spolubojovníkem na lodi plné Kardegiánců. A s sebou má kromě jiného i speciální zbraň, která dokáže mimozemšťanům uvařit vnitřnosti...co byste si přáli víc?
Aktivní olovo - 12. část
Připomeňte si, co se dělo minule - čtěte Aktivní olovo - 11. část!

Magnetronový vrhač hučí.

Je to hluboký, monotónní zvuk - dunivá píseň, kterou z hlubin oceánu vysílá obří mechanická velryba. A Kardegiánci na ni snaživě tančí. Zmítají se v diskotékovém blikání monitorů jako epileptičtí breakdanceři, pogují v uličkách komunikačního centra, mlátí se o kontrolní pulty, padají z židlí, cukají sebou na podlaze. Jejich těla vibrují, končetiny se klátí, hlavy bimbají na zgumovělých krcích. Vřící vnitřnosti tryskají z hrdel v mastně lesklých obloucích, z nosních dírek hvízdá pára jak z papiňáku. Na fialové pokožce naskakují fialové puchýře, které okamžitě třaskavě praskají, maso se pod kůží taví, žíly se trhají jako rozvařené špagety. Oči vybuchují: lepkavé bílé exploze; sklivce se na tvářích mísí se s slzami, z nitra lebek se do prázdných důlků tlačí mozky a s prskáním smaženého míšního moku vykukují na svět, o němž toho od zrakových nervů tolik slyšely, a teď poprvé ho mohou vidět na vlastní závity. A je to krása.

Vážení diváci a divačky, hlásí se vám Bertha von Sutterová s exkluzivní živou reportáží z oběžné dráhy, kde šílený zabiják De Klerk právě rozpoutal další ze svých nechvalně známých ultramasakrů. Obětí jeho nepříčetně bezuzdného řádění se tentokrát stala mírumilovná, nikoho neohrožující posádka kardegiánské kosmické lodě - a co je obzvláště skandální, De Klerka na tuto  původně „průzkumnou misi" vyslalo velitelství SSO. Armáda si všemi pronásledovaného renegáta jednorázově najala patrně v naivní víře, že za ně krvelačný netvor i tentokrát odvede špinavou práci a média se nic nedozví. Ale my jsme se dozvěděli, přátelé. Ano, TBC, neúnavný hlídací pes galaktické demokracie, zatnul své ocelové čelisti do sedacích částí zkorumpovaného vojenskoprůmyslového komplexu a jejich zvrácených vraždících pohůnků, a přináší vám přímé, necenzurované a zcela objektivní svědectví o dalším řádění tohoto nehezky jednajícího monstra. Přenos komentuje Bertha von Sutterová - kromě mé talk show mě jistě znáte i z dalších oblíbených živých pořadů: kuchařských rádců a praktických poraden pro ženy ve středním věku. S přímými přenosy mám tedy více než bohaté profesionální zkušenosti - a věřte, že se je v této nervydrásající, vypjaté situaci nebudu ostýchat použít. Ale teď už k tomu, co máte právě možnost sledovat na svých obrazovkách. Jak sami vidíte, De Klerk - oblečený v žalostném barevném nesouladu armádního skafandru - právě postupuje zprava a zabíjí ubohé kardegiánské oběti - oděné do šik tmavomodrých uniforem, jež velmi vkusně ladí s jejich fialovou pletí - jakousi zbraní, která je, jak se sami můžete přesvědčit, černá a kovová. A nedosti na tom: nejenže tyto nebožáky, kteří se ničím neprovinili, zabíjí, ale ještě navíc - což myslím pobouří zejména esteticky citlivější divačky - odpudivě hrubým machistickým zásahem do feng šuej této jemně dekorované místnosti zcela ničí její architektonickou vyváženost. Všechny ty mrtvoly, které sebou škubají v loužích vařící se krve, De Klerk umisťuje do prostoru s buransky kýčovitým humpoláctvím, jež absolutně znehodnocuje talent neznámého návrháře tohoto jinak velmi příjemně jarně tónovaného interiéru.

Žhavá krev bublá po schodech; šplouchá mi kolem kotníků. Natéká do zkraty jiskřících počítačů. Z fialových kaluží stoupá pára a halí komunikační centrum do purpurové mlhy. Tisknu spoušť a hukot mikrovlnky mi rozechvívá lebeční kost jako tenkou blánu. Plomby v zubech tančí.

Tohle je jiná káva než původní mikrovlnné zbraně dvacátého století, které způsobovaly maximálně popáleniny. Kardegiánci řvou, chroptí, házejí sebou na zemi, až krev cáká, zalykají se horkými vnitřnostmi, puchýřovité jazyky blábolí v opařených ústech.

Vaří se ve svých superodolných organismech jako krabi ve skořápkách.

Cremer mezitím vygumuje odpočet ze všech monitorů v sále: rozstřílí hlavní počítač, rozkope kejsy, vyvrhne harddisky, přeřeže kabely, rozšlape motherboardy. Křemík mu křupe pod podrážkami. Cremer je důkladný chlapec.

Odcvaknu pojistky na límci, strhnu zamlženou helmu a odhodím ji na zem.

Kotouče mlhy se mi otřou o tvář jako chomáče cukrové vaty.

Dorážím poslední Kardegiánce, kteří se zakopali v terénu: zalezli pod stoly nebo se kryjí za skříněmi s paměťovými mootobloky. Lidští vojáci by už dávno pochopili, že nemají šanci, a rozumně by vylezli z úkrytů se zdviženýma rukama a já bych je podle pravidel o válečných zajatcích možná i ušetřil, jenže tohle jsou kardegiánští válečníci - sebevražedně vyskakují zpoza rohů, vrhají se na mě z cárů mlhy, s jekotem nabíhají přímo před hlaveň vrhače. Pražím to do nich modulovanými elektromagnetickými vlnami a tiše doufám, že baterka v pažbě ještě chvíli vydrží. A někde ve skrytu duše si přeju, aby to nikdy neskončilo.

Ráda bych ctěným divákům a divačkám připomněla, že se v takzvaném "nezávislém" tisku objevily názory, tvrdící, že deklerkovská zrůda je pouhý mediální konstrukt, že se jedná o precizně fabrikovanou manipulaci konglomerátních PR agentur. Všichni, kdo ochotně naslouchali těmto primitivním konspiračním teoriím, se nyní mohou na vlastní oči přesvědčit o tom, jaká je nikým neovlivněná, nepřikrášlená PRAVDA. Díky TBC mohou vidět úchylného řezníka De Klerka přímo při práci. Ano, vážení diváci a divačky, právě jste přímými svědky toho, jak tato stvůra s děsivou radostí na plastikami zrůzněné tváři masakruje nebohé, v boji nezkušené, dětsky čisté Kardegiánce.

Něco se mi mihne periferním viděním, otočím se, přes zábradlí na mě skáče kardegiánský karatista s vyceněným chrupem -

Sami vidíte, jak k němu tato fialová ubožátka bezmocně napřahují holé ruce -

Kardegiánec ke mně napřáhne holou ruku a pokusí se mi sekem gamen šuto uči zarazit ohryzek do krku. Skoro by se mu to povedlo, kdybych na poslední chvíli nezmáčkl spoušť. Magnetronový vrhač zaduní; s karatistou to trhne, předkloní se a nazvrací mi za límec vlastní rozpuštěné plíce. Ve skafandru se mi příjemně oteplí. Karatistovy plíce se mi přelijí po hrudi a zarazí o gumu trenek. Karatista se malátně usměje - ze rtů mu vlají třásně lalokových průdušek -,  padne naznak a začne bubnovat nohama o podlahu. Aniž si to uvědomuju, začnu kývat hlavou do rytmu.

Jak mu na znamení kapitulace smírně podávají své palné -

Další Kardegiánec mě zezadu smírně udeří prázdným samopalem, v otočce mu podmetu nohy, třískne sebou o zem. Šlápnu mu na krk a nasmažím mu to do obličeje z takové blízkosti, že mu s bulvami vystříkne z důlků i šedá mozková pěna -

- i bodné zbraně -

- čepel skřípne po mylarové vrstvě skafandru, páravý zvuk, vytrhnu se, při půlkruhovém úhybu vypálím naslepo a odtavím dalšímu Kardegiánci svalstvo ze stehenních kostí, jeho nohy se během půlsekundy promění na hůlkovité tyčky s plandající kůži, vši silou do nich kopnu, suché prasknutí a Kardegiánec švihne obličejem do podlahy, přiskočím a napružím mu krátkou dávku do temene, rozžhavený mozek mu zevnitř vypálí tonzuru -

- ale bestiální De Klerk ničeho nedbá, opovržlivě zkřivenými ústy se vysmívá úpěnlivým prosbám -

- „Chcípni, hajzle!" prosí mě úpěnlivě další Kardegiánec a tne po mně dvoubřitou hasičskou sekerou. Ucuknu hlavou na poslední chvíli. Ostří mě zastudí na uchu a oholí mi z pravé tváře dvoudenní strniště, seškrábnuté vousy zavíří vzduchem jako obláček šedého prachu - napálím mu dávku do břicha a když to v něm varně zabublá, tak ho tam ještě pro jistotu nakopnu. Čvachtne to, noha se mi do pružné kůže zaboří až po kotník, tak hluboko, že pod chodidlem ucítím hrboly páteřních obratlů, a žaludek z Kardegiánce vystříkne spodem v hnědožluté spršce a fatálně znehodnotí služební obuv -

- oči zakalené opojnou drogou násilí -

- jak ukročím, nohy mi podjedou v krvi, zamávám rukama a chytím balanc na poslední chvíli -

- se zvířecími skřeky extaticky tančí v krvi nevinných.

Dočistím perimetr.

Konečně se přede mnou zřítí poslední Kardegiánec s hypothalamem crčícím z nosu a komunikačním centrem se konečně rozlehne ticho.

Podíváme se s Cremerem na sebe. Oba ztěžka oddechujeme, kapou z nás mozky a teče borůvková kardegiánská krev. Rozpáraný skafandr mi na těle vlaje. Zatáhnu za přední zip a oblek ze mě spadne jako těžké nacucané klíště. Mám pod ním bojovou uniformu s polymetalickým povrchem.

"Co teď?" zachraptí Cremer a nabíjí mausera.

Od mých nohou se ozve zabublání. Kardegiánec s mozkem prýštícím z nosu ještě žije. Pokleknu a pořádně mu tím frňákem zakroutím. "Co je to aktivní olovo?"

Zařve. Z očí mu vytrysknou slzy . "Co?!"

"Aktivní olovo," zopakuju. "Jakékoliv popření vědomostí budu akceptovat jako pobídku k dalšímu zprocesování nastoleného typu interogace."

"Já vůbec nevím, o čem mluvíš!" zaječí zoufale. Mozek tryskající z nozder mi leptá kouřící rukavicí. Nedbám na to. Zatočím Kardegiánci nosem tak, že mu ho málem obrátím dírkami vzhůru. (Samozřejmě přeháním. Otočím ho sotva o pětačtyřicet stupňů. Míří teď někam k levému uchu.)

"Negace kolaborace konsekvencuje kontinuitu akutní fáze," vysvětlím mu.

Jako by nestačilo, že se perverzní zrůda De Klerk vyžívá v samoúčelném týrání umírajících chudáčků vymýšlením očividně nesmyslných otázek, na které pochopitelně nikdo nemůže znát odpověď, ještě navíc jsou konverzační schopnosti tohoto "člověka" na tak zoufale suterénní úrovni, že by se na jakékoliv spořádané haute couture párty setkal s naprosto oprávněným výsměchem ze strany všech lidí, kteří vědí, jak vést sofistikovaný a přitom elegantní dialog, který je nezbytnou -

Máme problém, řekne Pauling.

Okamžitě mi dojde, že to asi nebude žádná lapálie, když se rozhodl použít otevřený přímý kanál a odkopat se před baronkou.

Kdo je to? vyjeví se moderátorka. A jak se opovažuje mi zasahovat do přímého přenosu, na kterém jsme se domluvi-

Nevšímám si jí. Jaký problém, Linusi?

Ten odpočet.

Desátník Cremer ho zastavil.

Ne, nezastavil. A ani to není možné, protože původ toho odpočtu není tady v komunikačním centru. Právě v téhle chvíli přijímám signál, který ukazuje, že odpočet stále běží. V této sekundě je na 98,8 procentech.

Je mi jasné, co je nutné udělat.

"Musíme na můstek," prohlásím.

"Cože?" pohlédne na mě Cremer.

"A to co nejrychleji - než se na celé lodi spustí bojový poplach. Protože pak se na nás vrhne všech dva tisíce pět set Kardegiánců, co jsou na palubě, a skrz ně už se na můstek nikdy neprosekáme."

A jako by to byla nějaká narážka: ještě to ani nedořeknu a rozeřve se siréna a rudě rozblikají stropní majáky.

"BOJOVÝ POPLACH. NEPŘÍTEL NA PALUBĚ. BOJOVÝ POPLACH."

Překontroluju stav baterky v mikrovlnce a vykročím ke dveřím. "Tak jo: Pochodem vchod."

Cremer na mě civí: "Neřekl jsi právě teď, že se skrz dva tisíce pět set Kardegiánců na můstek nikdy neprosekáme?"

"Ano, to byla hypotéza," přikývnu. "Ale aby se stala rovnoprávnou teorií, je zapotřebí ji ověřit v praxi." Otevřu dveře do hlavního koridoru.

Zafialoví se mi před očima.

----------

Sleduju, jak se mnou vyřčená hypotéza potvrzuje: pomalu, ale jistě - a s předpokladatelnou intenzitou.

Kardegiánští vojáci se do hlavní chodby stahují z celé lodi. Ze začátku se dá ještě v jejich chování vypozorovat nějaká taktika: snaží se krýt, budovat barikády, stavět kulometná hnízda, rozdělit nás s Cremerem od sebe, blokovat náš postup, vpadnout nám do zad - ale po prvních třech stovkách emzáků, které usmažím v jejich vlastních tělech, se jich zmocní hromadný amok. Mám dojem, že už nikdo nevydává žádné rozkazy, a jestli ano, tak je stejně nikdo neposlouchá. Všichni se na mě už jenom živelně valí se zběsilým řevem: nekonečný proud fialových těl, který na mě výstřely bliká zuřivé morseovkové vzkazy a mává signalizačními praporky grafenových bodáků.

V můj prospěch hraje jen to, že chodba je poměrně úzká.

Opisuju magnetronovým vrhačem pravidelné půlkruhy od stěny ke stěně. Zametám cestu před sebou dlouhými salvami a předek fialové vlny se bortí a tříští do tryskajících střevopádů, bělavých očních gejzírů a cákanců mozkomíšního moku. Po stěnách zurčí krev, od stropu visí měkké mozkové krápníky - když pod nimi procházím, otírají se mi slizce o hlavu. Brodím se ve žhavých vnitřnostech, už jsou mi po kolena; chůze je čím dál obtížnější, jako bych se prodíral zapáchajícím sulcem. Okolo lýtek se mi omotávají polorozpuštěná střeva jako vláční hadi, na temně fialové hladině se houpe modrožlutá pěna vyvařeného tuku. Cremer se drží za mnou a kryje mi záda, vzrušené žvatlání baronky von Sutterové už ani nevnímám. Jediné, co slyším, je Paulingův hlas, který v pravidelných intervalech hlásí stav odpočtu.

99,5%.

Lebky vyfukují krémovité mozky s mlaskavým pšoukáním.

99,6%.

Rudé světlo alarmu rozsekává čas do stroboskopických plátků.

99,7%.

Někdy ve dvou třetinách cesty mi dojde baterie v magnetronovém vrhači.

Dál už jenom improvizuju.

Použiju všechny zbraně, co nesu, vystřílím všechny zásobníky, co mám, a pak už jenom napodobuju Cremera, kterému došlo střelivo před dlouhou dobou: lovím z krvavé melasy zbraně, které tam upouštějí rozpouštění Kardegiánci, a sázím do nich jeden fulleritový projektil za druhým.

Když mě přestane bavit šmátrat ve vařící krvi po stále dalších a dalších zbraních, ozbrojím se dvěma bodáky s grafenovým ostřím a postupuju vpřed jako kombajn.

Mé paže se míhají, zalepené čepele sviští vzduchem, krev cáká v mohutných výtryscích. Prosekávám se řvoucím davem krok za krokem, tvář zbrocenou a zalepenou, zuby zaťaté, nemrkající oči upřené dva centimetry za horizont události. Nevnímám, nevidím, nepřemýšlím, neslyším. Jen jedu. Dokonce mám dojem, že jsem snad propásl i nějaké Paulingovo hlášení o odpočtu. Jsem mechanický japonský berserkr. Jsem automatický vykosťovací stroj. Nemám duši ani vlastní uvažování. Nejsem člověk. Takže mě nemůžou zabít.

V tomhle stavu vstoupím na kapitánský můstek.

----------

99,9%.

Stojí na všech monitorech, co tam jsou. A že jich tam není málo. Někdo by možná řekl, že je tu lehce přemonitorováno.

Pak štěkne výstřel. Jediný a přesný.

Cremer odletí v cákanci krve. Fulleritová expanzka; přímo mezi oči. Desátník narazí zády na stěnu a pomalu se sesune do sedu, široce otevřené oči upřené na můstek. Mozek mu pomalu teče po čele a vsakuje se do obočí, zatímco na komponderové lince ječí von Sutterová a snaží se ho přimět, aby v posledních sekundách života ještě pohnul o pár milimetrů hlavou a získal vyváženější polocelek.

Na mě nikdo nestřílí. Nikdo se mě nesnaží zabít nebo mi nějak ublížit. Rád bych si myslel, že je to tím, že vědí, že by mě nevyřídili tak snadno, ale bohužel to spíš působí dojmem, že nikomu nestojím ani za ten jeden fulleritový náboj. Všichni tam pohodlně sedí nebo stojí se založenýma rukama a usmívají se na mě.

Kapitán nikde.

Neztrácím čas se zbytečnými řečmi - dokonce i otázka Co je to aktivní olovo? mi najednou přijde taková nějaká brzdící.

Odcáknu bodáky a vykročím.

"Teď," usměje se první důstojník a šéfoperátor cosi zmáčkne.

A já jdu k zemi.

Není to neurocracker.

Nejsem paralyzovaný. Mohl bych se hýbat. Kdyby nebylo té bolesti v hrudi.

I když vlastně ne: není to bolest. Je to BOLEST. Je to osmdesátisícitunový frachťák, co mi právě přistál na prsou. Je to nejvýkonnější alexandritový laser, jehož paprsek se prořezává mou prsní kostí jako vodnatým vojenským margarínem. Je to drtič kovového odpadu, který mi lisuje hrudní koš do miniaturní kostky. Je to rumpál, který navíjí a napíná šlachy, až mi vystoupí na krku jako tlusté kotevní řetězy. Je to Atlas, který mi na ramena přehodil všechny planety Operu a s pískáním odešel na svačinu. Je to sadistický policajt, který mi ohýbá paže a kroutí zápěstími.

Kdybych měl obyčejné srdce, řekl bych, že mám infarkt.

Jenže já nemám obyčejné srdce. V těle mi bije jeden z nejmonstróznějších srdečních prototypů, který kdy byl vyroben: čtyřtaktový AbioCor 50KK se záložními pumpami, polymetalovými komorami, fulleritovými chlopněmi a multikanálovou aortou, zkonstruovaný tak, aby utáhl provoz mého energeticky značně náročného organismu. Já nemůžu mít infarkt.

Svíjím se na zemi, sípu, zatínám plastowolframové prsty do kovové podlahy a dělám v ní hluboké důlky. Pokouším se zvednout. Nejde to. Zkouším to znovu. A znovu. A znovu. A znovu a znovu a znovu a znovu aznovuaznovuaznovuaznovu. A ono to pořád nejde.

Dobře, možná netuším, co se mi to přesně děje. Ale obecnou představu mám:

Umírám.

Siréna zmlkne. Červené blikání se vypne. Na všech monitorech se 99,9% změní na 100%.

První důstojník stiskne tlačítko interkomu.

"Velitelská kajuta," ozve se z reproduktoru.

"První fáze dokončena, pane," ohlásí první důstojník.

"Jdeme na můstek."

Ten hlas je mi trochu povědomý. Možná víc než trochu.

Možná bych ho i poznal, kdybych byl schopen jasně přemýšlet. Jenže já v téhle chvíli nejsem schopen myslet vůbec na nic.

Snad jen na to, že jsem nesplnil Rotblatův rozkaz Jděte a všechny zabijte. Ještě pořád je kolem mě pár osob naživu.

Alespoň jsem to zkusil.

Dveře velitelské kajuty se otevřou a na můstek vstoupí táta Balch a máma Balchová.

Mezi nimi jde Emílie.

Pokračování příště! Pokud se bojíte, že ho propásnete, stačí se zaregistrovat - a my vás mailem včas upozorníme, že nový díl je na světě.

stepan-koprivaŠtěpán Kopřiva je jedním z nejúspěšnějších českých autorů akční sci-fi. Jeho knihy Zabíjení, Asfalt a komiks Nitro těžkne glycerínem (všechny vyšly ve vydavatelství Crew) získaly velký ohlas jak u čtenářů, tak u kritiků. Napište mu do komentářů, jak se má příběh vyvíjet dál!

VYBÍRÁME
Aktivní olovo - 1. část

Aktivní olovo - 1. část

15. 01. 2010, autor: Jarda Sauer

Vojín De Klerk už řádí - první díl románu Aktivní olovo je tady! Brutální sci-fi z pera úspěšného spisovatele Štěpána Kopřivy vám budeme přinášet každé pondělí - a i vy můžete ovlivnit, jak příběh dopadne!

KOMENTÁŘE KE ČLÁNKU
Přidat komentář

img
29. 03. 2010, Uživatel: mr88
Reagovat

Hohó, dneska tedy fakt apokalypsa:-))


img
29. 03. 2010, Uživatel: Jagged
Reagovat

ultramasaker :-)))))))))


img
29. 03. 2010, Uživatel: koob85
Reagovat

Krutooooost!


img
29. 03. 2010, Uživatel: vesela houba
Reagovat

Maso Maso Maso Maso.... :)


img
29. 03. 2010, Uživatel: rozmetal
Reagovat

přiznám se že první odstavec po zjištění že se jedná o bezduché popisování stavu toho jak někdo umírá jsem pročetl hodně spěšně(nudilo mě to). Mohlo to souviset i s tim že na začátku jsem jětě nebyl dostatečně vtažen do děje ale moc bych tomu nevěřil(všeho moc škodí).Každopádně v průběho čtení jsem zjistil že se většina těchto použitých výrazů po troškách opakuje(docela hrubý nedostatek).Dále na to že byli tito Kardegianci v předchozích dílech popisováni jako docela silní protivníci toho těd moc nepředvedli, natož proti "kombajnu".Nerad bych aby to vyznělo jako negativní kritika ale spíše jsem chtěl popsat poctit který jsem z tohoto dílu měl a pěvně věřím že příští díl mě chytne více.


img
30. 03. 2010, Uživatel: Štěpán Kopřiva
Reagovat

rozmetal, Ferda-66: Díky za názory! Pochopitelně vás nebudu přesvědčovat, že se vám to vlastně strašně líbilo :) - autor by (kromě ujasňování faktických dětailů) asi nikdy neměl obhajovat, co napsal (musí to fungovat samo o sobě, nějaký "víte, já to myslel takhle" je na prd, to je jako vysvětlovat vtip), spíš by se měl kdyžtak nad tím zkusit zamyslet a eventuálně to příště zkusit jinak a třeba líp. (Přičemž tím "příště" myslím nějaký další projekt, protože poslední Olova už je napsaný a odevzdaný.) Každopádně díky za připomínky.


img
29. 03. 2010, Uživatel: Ferda-66
Reagovat

i kdyz se me nechtelo spat,tak pri tom slozitem popisovani masakru sem si malem obtiskl klavesnici na ksicht :-( Ted jeste tomu chybi sex a sezonni boj Nova a motorkari,a bude to komplet...oblikam se,a du ven blejt.A to sem si cetl vsechny dily az ted Nevim,jestli si tento dil neprectu jeste jednou,ale nejak se mi to tu zamotalo...


img
31. 03. 2010, Uživatel: SiriusChico
Reagovat

Naprosto úžasný :-)


img
07. 04. 2010, Uživatel: krogan
Reagovat

Jarda: odkládám slepecké brýle a omlouvám se, už jsem dohledal... díky :)


img
06. 04. 2010, Uživatel: krogan
Reagovat

Zdravím pana Kopřivu, redakci i kritiky. Chápu jistou detenci ve vydání 13. dílu, protože včera byl den pracovního volna, ale dnes už není... ;)


img
05. 04. 2010, Uživatel: rozmetal
Reagovat

Štěpáne, dobrá odpověd a plně s vámi souhlasím :-), každopádně dívám se že tento díl sklízí spíše pozitivní kritiku a člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. tim že ale další díl ještě není zveřejněn se ale redakce nezavděčí nikomu :-)


img
06. 04. 2010, Uživatel: adminjarda
Reagovat

krogan: kdepak, žádná detence, poslední díl vyšel 5.4., jak bylo naplánováno.


img
30. 12. 2010, Uživatel: Kostilam
Reagovat

chci se jen zeptat jestli to neplanuje nekdo vydat knizne.zatim mam od Stepana vsechno.holomraz vynikajici ostatne jako vsechno ale nejsem vyznavacem seanci u internetu radsi mam papirovou podobu :D


img
16. 01. 2011, Uživatel: Anofel
Reagovat

Hele kde je kua 13 díl asi jsem slepej nebo co... asi se rozplacu a půjdu si někam sehnat knížku


VLOŽIT KOMENTÁŘ



Nejste přihlášen/a, proto opište text, který vidíte na obrázku níže.
. captcha
CELEBRITY
Celebrity: Zlatý olympionik Krpálek se dal na hudbu a pokřtil hymnu

Zlatý olympionik Krpálek se dal na hudbu a pokřtil hymnu

Skákej výš, házej dál, stopuj míč, jako kdybys ligu hrál....

Celebrity: Sedm statečných znovu ožilo. A s nimi i Michal David.

Sedm statečných znovu ožilo. A s nimi i Michal David.

Před desítkami let natočil japonský režisér Akira Kurosaw...

Celebrity: Chci zas v tobě spát! Vladimir 518 rapuje s Davidem Kollerem.

Chci zas v tobě spát! Vladimir 518 rapuje s Davidem Kollerem.

Na některé písně by se "nemělo sahat" ve smyslu...

DALŠÍ CELEBRITY
REDAKČNÍ TIP
POSLOUCHEJ RÁDIA ONLINE!
PŘIDEJTE SE K NÁM

Staňte se našimi fanoušky

NEJNOVĚJŠÍ VIDEA
Zobrazit video
Jak zvířata jí své jídlo

Jak zvířata jí své jídlo

Nahlédněte do říše zvířat tak, jak se...

Zobrazit video
Video: A další kompilace ruských bouraček

Video: A další kompilace ruských bouraček

Tohle už je pomalu seriál na pokračov...

Zobrazit video
Video: Ilegální drifty ve městě

Video: Ilegální drifty ve městě

Tihle týpci se s tím nemažou a vodí a...

Autoweb

Zimní sezona je tady, optikou producentů pneumatik určitě, jakkoli venku slunce ještě docela ...

Urbanstore

Pořiď si stylové značkové oblečení, boty nebo doplňky se slevou až 80%. Více na UrbanStore.cz.

Delideli

Darujte nádhernou kytici, luxusní čokoládu, kvalitní víno, koš plný delikates či lahodný dort.

Cestuj

Vyberte si z tisíců dovolených v oblíbeném Řecku se slevou až 20%. Volejte zdarma 800 11 11 33.