Aktivní olovo - 11. část

Než se začtete, připomeňte si, jak skončil minulý díl - Aktivní olovo - 10. část!

Kardegiánská kapesní bitevní loď visí v černé prázdnotě jako obří termoska. Čtyřkilometrový tubus kanelovaný podélnými žlábky, zavinutý do hlenového obalu ablativního štítu, obsypaný zbraňovými systémy a parabolickými/polorhombickými anténami jako bradavicemi.

Blížíme se k ní ve dvoumístném raketoplánu Suchoj PKK (Perspektivnij kosmičeskij kompleks), Cremer za kniplem, já přikšírovaný v křesle druhého pilota. Slyším vlastní dech šustící uvnitř přilby skafandru; zatínám prsty do vydrolených opěrek a snažím se, abych působil klidně a vyrovnaně. Ale nikoho tím neoblafnu a nejmíň sám sebe: adrenalin mi syčí v žilách jako šumák, vibruje svalstvem a pumpuje do srdce třaslavou rozjařenost.

Konečně zase na vojenské misi.

Jsme od Kardegiánců pouhých třicet osm kilometrů a oni nás stále nevidí: radoptická kamufláž v podobě plazmového oblaku funguje na sto procent.

"Dosavadní průběh operace: bez závad," shrne mezisoučet Cremer.

To neměl říkat. Nechval dne před buldozerem. Nebo jak je to přísloví.

Cinkne mi komponder. Přijmu hovor.

Pan De Klerk? otáže se ženský hlas. Je modulovaný s profesionální hladkostí a příjemně kovový.

Kdo je to? zeptáme se s Paulingem současně.

Tady Bertha von Sutterová.

Jak jste -

Kód na vaše komunikační zařízení mi sdělila Emílie Balchová. Nesmíte se na ni zlobit, drahoušku, nedala jsem jí na vybranou: položila jsem jí nůž na krk.

Takové vyjednávací praktiky v souvislosti s mou mediální poradkyní velmi nedoporučuji, slečno von Sutterová.

Já to myslela obrazně.

Aha.

Moderátorka zaváhá. Zdálo se mi to, nebo jste se mi prve ohlásil dvojhlasně?

Zdálo se vám to, ubezpečím ji. Specifikujte, jaký je účel probíhající komunikace. Pauling velmi rozumně mlčí - prozradit svou existenci před ženou, která z vás může udělat titulek Mrtvý voják žije v hlavě svého přítele: Astrální homosexualita? by nebylo příliš taktické.

Dobře, takže přímo k věci, zamumlá baronka. No proč ne. Volám proto, že jsme měli jistou ústní dohodu. Ta dohoda zněla, že přijdete do mé talk show a poskytnete mi otevřenou a zcela upřímnou zpověď.

Validitu tohoto tvrzení potvrzuji.

Tuto dohodu jste nedodržel.

Validitu tohoto tvrzení potvrzuji též. A rád bych zde při této příležitosti prezentoval formální omluvu:  má přítomnost na daných časových a prostorových souřadnicích nebyla možná z důvodů jistých neanticipovatelných událostí, které -

Ano, je mi známo, skočí mi von Sutterová do řeči. Musel jste kopat těhotné matky do břicha, opékat nemluvňata na grilu a metat na lidi domy. Znáte heslo "nejdřív práce, potom zábava"?

Jistě. Základní premisou tohoto fragmentu lidové slovesnosti je hypotéza, že prioritně nastavený časový management by měl -

Já ho nepotřebuju vysvětlit! Já VÍM, co to znamená!

Aha.

Baronka zafuní. Chápete vůbec, jaké problémy jste mi způsobil? Musela jsem vás narychlo nahradit diskusí "Můj otec mi udělal dítě a teď mě podvádí s babičkou: mám to říct mamince?" - máte představu, jak mi při takovém fádním, tisíckrát obehraném tématu klesl rating? A o kolik TBC přišla v už nasmlouvaných reklamách? Je mi vážně líto, že to tak musím říct, drahoušku, ale to, jak jste se zachoval, bylo velmi nepěkné a hrubé. A neprofesionální.

Slečno von Sutterová, jakkoliv chápu vaši atitudu, dovolte mi podotknout -

Nicméně já jsem vstřícná osoba.

Jste?

Dám vám příležitost, abyste svou chybu napravil.

Musím přiznat, že mám téměř strach se zeptat jak.

Přímý přenos z vaší právě probíhající mise.

... a byl to oprávněný strach.

Mnou naživo komentovaný.

Výborně. Strach se mění v akutní záchvat paniky. Bodujete, slečno von Sutterová.

Mám vaší reakci rozumět tak, že mým návrhem nejste nadšený?

I tak se to dá vyjádřit - i když "šokovaný jeho absurdní demencí" by asi byla přesnější formulace.

Zjevně si nedokážete představit, co takový bojový průnik do kardegiánské bitevní lodi vysílaný naživo udělá se sledovaností.

Kardegiáns...? Slečno von Sutterová, mohu se zeptat odkud máte tyto informace? Inkriminované operační detaily jsem se slečnou Balchovou nekomunikoval.

Jsem novinářka. Mám zdroje.

Zdroje.

Ano. Tak co vy na to?

Že to absolutně nepřipadá v úvahu.

Ale no tak, drahoušku, mlaskne baronka. Mně se zdá, že tady někdo zapomněl, že mi něco dluží.

Myslím, že je mou povinností vás upozornit, že apel na tzv. čestné chování nebude v mém případě pravděpodobně příliš funkční.

Von Sutterová se uchechtne. Zlidští ji to a to se mi vůbec nelíbí. Nechci na ni myslet jako na člověka. Dobře, chápu, řekne. Nejste žádný trouba. Rozumím. Zkusit jsem to musela. Tak jinak. Čistě pragmaticky:  ze snažení vaší mediální poradkyně jsem nabyla dojmu, že se poměrně úporně pokoušíte o spin své dosavadní mediální image. Možná vám to nedošlo, milánku, ale já vám tady nabízím časově neomezený prostor v pravděpodobně nejsledovanějším pořadu roku. A možnost v nesestříhaném živém pořadu oslovit miliardy diváků.

Začínám bláznit? Protože mi přijde, že to, co von Sutterová říká, dává smysl.

Přestože teď sedím ve vojenském raketoplánu a připravuju se na  regulérní polní misi, neměl bych zapomenout, že už v armádě nejsem - a nikdy nebudu. Tohle je jednorázová akce. Jestli to přežiju, tak mi generálové poděkují, potřesou rukou a pošlou zpátky k nanukům. Mediální hysterie kolem mé osoby nikam nezmizí. Armáda mi s tím nepomůže. Není to její starost. O to se musím postarat sám.

Musím myslet na budoucnost.

A pokud se svou mediální slávou něco neudělám, ta budoucnost moc růžová nebude.

Ale přímý přenos z bojové akce...?

To zní jako strašlivá chyba.

Anebo skvělá příležitost.

Cítím, že se začínám potit. Potřeboval bych poradit. Poradce. Mediální poradce. Emílie. Navolím její mobil. Volané číslo je nedostupné.

Vypadá to, že nakonec se budu muset rozhodnout sám.

Dobře. Zkusme si to představit: Živé vysílání z první linie. Napínavá televizní show. Osamělý hrdina zachraňuje lidstvo před kardegiánskou hrozbou. Opovrhovaný outsider nasazuje život za miliardy lidí, kteří ho nenávidí. Tak mě uvidí celý Opar.

Možná to nakonec není úplně špatný nápad.

Ne, samozřejmě, že to není špatný nápad: je to čiré šílenství. Jak jsem o tom mohl byť jen na sekundu uvažovat?

Slečno von Sutterová, nevím, nakolik je vám to známo, ale nenápadná infiltrace na vesmírné plavidlo cizího planetárně-státního subjektu - přičemž já NEPOTVRZUJI, že by k něčemu takovému mělo zanedlouho dojít - je přísně tajná operace.

Jistě, ale jak už jsem říkala: já mám zdro-

Narážím tím na možná až příliš očividný fakt, že má přítomnost v prostorách onoho cizího bojového prostředku by měla zůstat skrytá. Především před jeho posádkou. A kdyby si někdo z těch dvou tisíc pět set Kardegiánců, co jsou na palubě, náhodou zapnul televizi, tak by toto zadání bylo poněkud obtížně naplnitelné.

Můžeme točit na záznam. A naživo pojedeme až od chvíle, kdy dáte pokyn.

Jakou chvíli máte na mysli?

No až to bude jedno. Až budou stejně vědět, že tam jste. Až je začnete všechny masakrovat.

Slečno von Sutterová, odkašlu si, toto je infiltrační mise, jejímž primárním cílem je zjistit důvod potenciálně nepřátelského kosmického objektu v našem obranném teritoriu. Nemám v úmyslu nikoho masakrovat.

Jasně, jasně. To víte, že jo. Tak dohodneme se?

Co mám odpovědět?

Jistě, že se dohodneme.

Samozřejmě, že se nedohodneme.

Stejně s sebou nemáme vybavení na přímý přenos, slyším sám sebe hledat důvody, abych se mohl vyhnout obtížné volbě.

Použijeme minikamery v očích vašeho kolegy Cremera.

Jak víte, že má Cremer v očích minika-

Jak už jsem říkala...

Zdroje. Chápu.

Ano.

Jenže to by bylo civilní využití vojenských prostředků a to byl muselo povolit oddělení technicko-hospodářského zásobování. Uleví se mi. Úřední šiml mě zachránil před rozhodováním. Miluju ho. Jestli se vrátím, pořádně ho nakrmím hlášením a vyhřebelcuju razítky. Nehledě na to, že přímý přenos by musel schválit generální štáb, operační ústředí pro terénní akce a tiskové oddělení SSO, surfuju dál na vlně byrokratické inspirace.

Drahoušku... myslíte, že jednáte s amatéry? Moje asistentka má všechny tyto formuláře trojmo vyplněné, odevzdané, kopie oštemplované a podepsané odpovědnými činiteli. Může vám je odfaxovat, jestli po nich tak prahnete.

Desetník Cremer s tím v životě nebude souhlasit, chytnu se posledního stébla.

Zeptáme se ho?

Co mi zbývá?

Spojím se s Cremerovým komponderem.

Poslouchej, starý brachu, zahalasím. Co bys řekl tomu, že bys místo odpovědného plnění bojových úkolů dělal kameramana v nechutně bulvární show baronky von Sutterové?

No jasně! Beru!

Cože?

Hele, neříkej, že se na to nedíváš.

Nedívám.

To o hodně přicházíš - je to fakt maso! A von Sutterka je šťabajzna!

Děkuji za kompliment, desátníku Cremere.

Baronko! Vy jste - Páni! To je jasný, jdu do toho! Bude to pro mě pocta! S manželkou nevynecháme ani jeden díl! Koukáme i na reprízy! Ty brďo!

Nemáte ani ponětí, jak mě vaše slova zahřála u srdce, miláčku. Je skvělé narazit na fanouška i na tom nejméně očekávaném místě. Nemyslíte, pane De Klerku?

Hrmch.

No, uzavře baronka, řekla bych, že žádné objektivní překážky už neexistují, že? Teď už je to jen a jen na vás.

Děkuji za připomenutí.

Jak se rozhodnete?

----------

Kardegiánská válečná loď. Nevyzpytatelná, majestátní, hrozivá. Citlivá lidská duše se chvěje při pouhém spatření jejích nám tak cizích geometrických tvarů. Ale představuje skutečně hrozbu? Jistě, vyskytla se znenadání na oběžné dráze ve vnitřním prostoru Oparu, neodpovídá na pokusy o komunikaci a na první pohled by se zdálo, že má aktivované všechny zbraně - ale nedá se pro tento akt takzvaného 'nepřátelství' najít jiné, logičtější vysvětlení, než to, které nám podsouvají jednostranně uvažující zelené mozky generálního štábu? Může se přece jednat o nějakou technickou závadu! Náhlou epidemii na palubě! Aprílový žert, kterým chtějí vždy dobrosrdeční Kardegiánci napálit své ustrašené sousedy! Neměli bychom se - než něco uděláme - s nimi nejdřív pokusit alespoň DOMLUVIT? Odpověď velitelství SSO je bohužel jednoznačná:  Ne. Velitelství SSO - jmenovitě zesnulý kontroverzní plukovník Rotblat - nepřipustilo ani náznak pochybností, neprojevilo ani špetku hřejivě lidského porozumění a bezduše vyslalo vstříc této nevinné, uhrančivě krásné lodi svého zabijáka. A ne jen tak nějakého zabijáka. (Švenk na De Klerkův profil. Děkuji, desátníku.) Vyslali De Klerka. Psychopatickou stvůru. Krvežíznivého netvora. Vraždící monstrum, které právě teď vyhlíží svůj nový cíl s šíleným svitem v očích a jeho ruce (detail na ruce, prosím) se třesou nedočkavostí, až budou zase moci rvát fialové maso kardegiánských nebožáků, chlemtat jejich prýštící krev a divoce hýkat maniakálním smíchem...

Jsem opravdu rád, že jsem se ohledně té reportáže rozhodl správně. Vážně.

"Zavřít vnitřní dveře."

... pravila strašlivým hlasem ďábelská bestie a po bradě ji skanula vše prozrazující slina...

"Vnitřní dveře zavřeny," ohlásí Cremer.

Suchoj PKK je přilepený na plášti kardegiánské kapesní bitevní lodi jako neforemný, s okolím splývající parazit. Stojíme s Cremerem v přechodové komoře, oba v těžkých bojových skafandrech, oba ověšeni zbraněmi; já mám přes rameno navíc ještě speciálně upravený magnetronový vrhač, mezi vojáky důvěrně zvaný mikrovlnka. "Připravit vnější propust k otevření."

"Příprava k otevření vnější propusti probíhá."

Detail na pro diváka nesrozumitelnou, ale působivou změť blikajících tlačítek, která zacvakávají prsty v neforemné stříbrné rukavici. Děkuji, desátníku.

Vzduch vysávaný z přechodové komory kvílivě zasyčí. Vakuum nás omotá měkkou prázdnotou.

"Příprava k otevření vnější propusti dokončena."

"Otevřít vnější propusť - teď."

"Vnější propusť otevřena - teď."

Pod rádoby profesionálním pseudožargonem netvorových slov bublá nenávist ke všemu živému a nenasytná touha po krvi.

Snažím se toho nevšímat. Co jiného v téhle chvíli můžu dělat. Kdyby byla von Sutterová fyzicky po ruce, možná bych vůči ní nějak projevil svou pověstnou nenasytnou touhu po krvi, ale takhle můžu jenom být zticha. A v duchu se fackovat.

Dveře přechodové komory se rozjedou. Není za nimi vesmír, ale zjizvená stěna kardegiánského plavidla, pokrytá pryskyřicovým kompozitem tepelného štítu.

"Zapnout naluton."

Co je naluton? chce vědět von Sutterová.

Neodpovím. Cremer taky ne - místo toho prostě zaměří své oční kamery na stěnu před námi a zaznamená, co s ní naluton provede.

Stěna změní propustnost.

Tam, kde byl ještě před sekundou pevný synhtabový pancíř, se nachází měňavě opalizující louže. Projdu jí jako želatinovým závojem. Cremer za mnou.

(Mé klidné tři kroky se samozřejmě v barončině podání změní na nedočkavé dravčí skoky poháněné hladem po jakékoliv podobě perverzního násilí.)

Pochopitelně máme od vojenské rozvědky podrobné plány vnitřku kardegiánských kapesních bitevních lodí a pochopitelně jsme si vybrali místo k přichycení suchoje tak, abychom se po prolnutí vnějším pláštěm dostali přímo do ventilační šachty nad naším cílem: komunikačním centrem.

Brutální a nelítostná akce začala - tak vnímá baronka naše postávání na dně šachty a rozhlížení se. Ventilační šachta vypadá jako kterákoliv jiná ventilační šachta. Nevidím na ní nic zvláštního.

Milý diváku, ocitli jsme se v hrůzostrašné temné prostoře, nepodobné ničemu, co kdy lidské oko spatřilo. Děsivě nepřirozené mimozemské tvary se utápějí v milosrdném příšeří - a jen paprsky nesmělého světla pronikajícího zdola dodávají této chvějivě cizorodé scenérii zdráhavou špetku magického půvabu.

Přidřepnu (což v těžkém skafandru rozhodně není nic lehkého) Skrz zaprášenou mřížkou na dně šachty s Cremerem spatříme komunikační centrum lodi: pableskující monitory, fialové postavy operátorů, matně žhnoucí kontrolní pulty, spletité svazky kabelů. Slyšíme klapot kláves, pípání kurzorů, tlumený hovor.

Hrůzné zvuky drásající samou podstatu lidské duše.

V komponderu mi zapraská.

Co to bylo? vyjeví se von Sutterová.

Asi statická porucha, uklidním ji.

Nemůže to být statická porucha. Ne v komponderu. Napadá mě jediná možnost: Pauling.

Dlouhé zapraskání. Krátké zapraskání.

Pauling se chce se mnou dorozumět. A protože nemůže před permanentně připojenou moderátorkou mluvit, zkouší to takhle.

Jenom doufám, že baronka Bertha von Sutterová neovládá morseovku.

NAŠEL JSEM SVÉHO STVOŘITELE. BYL TO PROGRAMÁTOR GUSTAV STRESEMANN, SPECIALIZOVAL SE NA SÉMIOTICKÉ A-S-P-A VIRY A PRACOVAL PRO KARDEGIÁNCE. A PŘEDEVČÍREM NEŠŤASTNOU NÁHODOU VYPADL Z OKNA.

Co jsou to sémiotické A-S-P-A viry? zeptám se.

Prosím? nechápe von Sutterová.

Ale nic. Jen si tak povídám pro sebe.

PODLE TOHO, CO JSEM NAŠEL, A-S-P-A ZNAMENÁ "ALIQUID STAT PRO ALIQUO" - JEDNÁ SE O ODVĚTVÍ LINGVISTICKY-SOFTWAROVÉHO INŽENÝRSTVÍ, KTERÉ SE ZABÝVÁ KÓDOVANÝM ŘETĚZENÍM ZNAKŮ TAK, ABY V JISTÝCH ČÁSTECH MOZKU VYVOLÁVALY SPECIFICKÉ, VĚDOMÍM NEKONTROLOVATELNÉ REAKCE.

Začíná to dávat smysl.

Akorát pořád netuším jaký.

"Vidíš to?" zašeptá Cremer.

Skrz ventilační mřížku máme výhled na hlavní monitor. Je na něm jediné číslo: 97,4%. Jak se na něj oba díváme, číslo se změní na 97,5 %.

"Dobře," zašeptám. "To mi stačí."

Hlad po fialové krvi, který zatemňuje mysl -

"Vlítnem tam."

Cremer vyvalí oči. "Cože?"

Cože? nedokončí baronka svou větu.

Nechápu, že vás to překvapilo, baronko. Hlad po fialové krvi mi přece zatemnil mysl. Otočím se na Cremera: "Copak to nevidíš? To je odpočet."

"No a?"

"Je to odpočet," opakuju, jako kdybych mluvil s mentálně retardovaným mravenečníkem. "Takže ho musíme zastavit, než se dostane na sto procent."

"Ale vždyť nevíme, co odpočítává!"

"Nevíme a ani to vědět nepotřebujeme. Je to přece odpočet na nepřátelské bitevní lodi. Tím je všechno dané."

Cremer na mě zírá.

"Určitě to nic dobrého nebude, to tě ujišťuju," ubezpečím ho.

"Ty ses zbláznil," zašeptá Cremer s posvátnou hrůzou.

"Ovládejte se, desátníku."

Zamrká a pokusí se ještě naposledy racionálně argumentovat: "Co když je to odpočet k něčemu obyčejnýmu? Úplně nevinnýmu? Jako třeba, že si jenom stahujou Best of ABBA?"

"Vidíš ten rámeček kolem odpočtu?"

"No a?"

"Je vidět, že nemáš ty zkušenosti z vojenských operací, jako mám já. Takový tlustý rámeček znamená, že je to zřejmě nějaký opravdu důležitý odpočet. A i kdybys měl náhodou pravdu - a oni si opravdu jenom stahovali Best of ABBA..." Poplácám Cremera po rameni. "Možnost zabít fanouška ABBY by nikdy neměla být promarněna."

Skočím nohama doprostřed mřížky a propadnu se do komunikačního centra.

Pálit začnu ještě v letu.

Pochopitelně nemám klasickou střelnou zbraň - ta by mi na Kardegiánce nebyla moc platná. Pokropím je mikrovlnkou.

Kardegiánci mají sice vysoce odolné organismy, proti kterým je většina konvenčního střeliva neúčinná - ale jejich těla obsahují stejně významné množství vody jako lidská.

Modulované elektromagnetické vlny olíznou osazenstvo sálu.

A uvaří Kardegiáncům vnitřnosti v tělech.

První operátor padne na zem a začne zvracet střeva. Pleskají o zem, bublají, syčí a jde z nich pára.

Přímý přenos začal.

Pokračování příště! Pokud se bojíte, že ho propásnete, stačí se zaregistrovat - a my vás mailem včas upozorníme, že nový díl je na světě.

Štěpán Kopřiva je jedním z nejúspěšnějších českých autorů akční sci-fi. Jeho knihy Zabíjení, Asfalt a komiks Nitro těžkne glycerínem (všechny vyšly ve vydavatelství Crew) získaly velký ohlas jak u čtenářů, tak u kritiků. Napište mu do komentářů, jak se má příběh vyvíjet dál!

---