Aktivní olovo - 1. část

15. 01. 2010, autor: Jarda Sauer
Vojín De Klerk už řádí - první díl románu Aktivní olovo je tady! Brutální sci-fi z pera úspěšného spisovatele Štěpána Kopřivy vám budeme přinášet každé pondělí - a i vy můžete ovlivnit, jak příběh dopadne!
Aktivní olovo - 1. část
Rákosnický frachťák trůní v džungli jako osmdesátitisícitunová briketa. Z pancíře se odpařují zbytky zuhelnatělého ablativního štítu: jak stoupají k darnatinskému nebi, okolím se šíří vůně grafitu a fenolové pryskyřice. Na talíři antény se usadil tygrovaný kibbu a vřeští na lidi dole. Posádka se hemží kolem lodi, nákladní vrata zvracejí kontejnery, osadníci najíždějí s minipásáky.

Klečím na rákosníkovi, jednou rukou mu páčím sanici a druhou trhám jazyk.

Pouhé čtyři metry od další rákosnické hlídky, která o mě nemá tušení. Není nad trochu adrenalinu po ránu.

Jazyk je horký a klouže. Prsty mám mokré od slin. Rákosník se zmítá, poulí oči, jeho ruce šátrají po olejovitém flecktarnu mé uniformy. Slyším, jak nehty skřípou po polymetalických vláknech. Skrz listí vidím druhou hlídku; zapaluje si marlboro a ospale civí k lodi.

Co to tam děláš? ozve se podezřívavě Pauling.

Operativní rekognoskaci terénu, odpovím a vyrvu rákosníkovi jazyk.

Zatímco nepřítel kloktá krev a snaží se vydat nějaký zvuk, zběžně si tu věc ve své ruce prohlédnu: další slizký žvanec s černomodrým kořenem. Kdysi jsem uvažoval, že bych si z jazyků vyrobil náhrdelník - ten s uřezanýma ušima měl každý druhý, tak proč nebýt originální? Ale nakonec to vypadalo dost uboze: jako byste na šňůru navlékli řadu scvrklých slimáků. Moc jsem nechápal, proč to o dva roky později přišlo mezi klukama z Kobaltu tak do módy. Což jenom dokazuje, že vím o módě kulový. Ostatně jako o všem, co se týká civilního života.

Teď, když už rákosnická hlídka nemůže křičet, ji bez problémů uškrtím.

Ty tam zase někoho zabíjíš, že jo? otravuje Pauling.

Provádím preventivní eradikaci potenciálních rizikových faktorů. Rákosníkův krk mi tepe pod rukama. Oči se žlutým bělmem lezou z důlků. Dívám se, jak se v otevřených ústech mrská roztřepený pahýl.

Nezapomněl jsi doufám na rozkazy. Tentokrát jsi na pozorovací misi. Tvůj úkol je sběr dat o darnatinském zásobování. Nic jinýho. Žádný krvavý lázně.

Rákosník sebou naposledy škubne a zemře. Když vstanu, zjistím, že mu na maskáčových kalhotách přibyla skvrna - v posledních sekundách se pomočil. Taky epitaf.

Nedílnou součástí extraspekce jsou kroky zajišťující viabilitu pozorovatele, která je nezbytnou podmínkou úspěšného průběhu operace, vysvětlím Paulingovi a plížím se k druhé hlídce.

Hele, tyhle kydy si schovej do hlášení. Neunikne mi, že Pauling začíná být zpruzený. Přestaň mě odpálkovávat gumáckým byrožargonem a mluv jako člověk. V tomhle jedeme spolu a já si další průšvih nemůžu dovolit. Rozkazy jsou jednoznačný: Pouze monitorovat. Vyhýbat se kontaktu. Neupozorňovat na sebe. Prostě všechno, co jsi v uplynulých čtyřech minutách porušil.

Jsem za zády druhé hlídky. Pozoruju cigaretový kouř, který stoupá nad hlavu a řídne mezi listy jako chvějivá pavučina, a hledám věty, které by Pauling nepovažoval za gumácký byrožargon. Při misi člověk intuitivně sklouzne k vyjadřování, které nejméně namáhá mozek. A já jsem na nějaké misi skoro pořád. Samozřejmě, že umím mluvit jako člověk. Jen mi to poslední dobou dá čím dál větší práci.

Podívej, Linusi, volím pečlivě slova. Jde o to, že podobné direktivy mám v rozkazech permanentně. Jenom pozorovat, vyhýbat, neupozorňovat, et cetera. Ještě nikdy tam nikdo explicitně nedeklarova- Chci říct, že ještě nikdy mi nikdo na férovku nenapsal "Jdi tam a všechny zmasakruj", protože k takovým akcím se písemné příkazy prostě nedávají. Všichni ve štábu chtějí být krytí, kdyby to vybouchlo. Nikdo nechce nést zodpovědnost.

Ale -

Pointa je, nenechám ho domluvit, že podobná simplicitní formulace není nutná. Oni vědí, co jsem zač. Vědí, co je moje specializace. A už samotný fakt, že mě někam pošlou, je pro mě dostatečně vypovídající. Rozumíš? Tiše se zvedám z trávy za rákosníkovými zády a napřahuju ruce.

Jenže ty zapomínáš, že krytý musíme bejt taky my dva -, začne Pauling, ale v půlce věty se odmlčí.

Strnu uprostřed pohybu. Když se váš operátor na oběžné dráze v půlce věty odmlčí, není to dobré znamení.

Nehýbu se. Stojím za rákosníkem, nohy pokrčené, ruce centimetry od jeho krku a se zatajeným dechem čekám, až se Pauling ozve. Hlídka pokuřuje a šťourá se v nose.

Když Pauling promluví, má hlas tak řezavý, až mi komponder ve spánkové kosti zadrnčí. Signál. Deset kilometrů nad zemí. Rychlost tisíc sedmdesát dva kilometrů v hodině. Střela s plochou dráhou letu. Míří přesně k tobě.

Nemusí mi vysvětlovat, co se děje.

Někdo se rozhodl švihnout sem atomovku.

----------

Prosvištím kolem pokuřujícího rákosníka tak rychle, že jen vyvalí oči a otevře pusu; cigareta zůstane viset na dolním rtu. "C-"

Nechci nic říkat, prohlásí Pauling, ale běžíš opačným směrem. Měl bys běžet od lodi. Ne k ní.

Nezdržuju se s odpovědí.

Měl bys běžet OD přepokládánýho epicentra exploze. Ne K NĚMU.

Myšlenka, že bych mohl utéct jadernému výbuchu, je tak absurdní, že se ani nenamáhám ho na to upozorňovat.

Mám jedinou šanci: dostat se do frachťáku. K pulznímu dělu. A raketu sestřelit. Nedělám si iluze, že by to zvládla rákosnická posádka. S jejich systémy střelu zpozorují pár sekund před detonací.

Paulingovi to konečně dojde: To nestihneš.

Vletím do houští. Větve mě švihají do obličeje, trny škrábou o polymetal.

Atomovka u tebe bude za padesát sekund. Nemáš šanci.

Distance pouhých sto dvacet metrů, odpovím a proskočím posledním křovím.

Vynořím se na přistávací mýtině. Frachťák je ode mě jenom sto dvacet metrů - přesně, jak jsem říkal.

V cestě mi stojí zhruba dvě stě rákosníků.

Nemáš šanci, zopakuje Pauling.

Rákosníci se ke mně otočí. Poznají mě okamžitě - můj WANTED portrét visí na všech základnách. Zavládne naprosté ticho.

Tygrovaný kibbu na anténě zavříská.

Vrhnu se na ně.

----------

Skoro všichni mají střelné zbraně. Ákáčka, rugery, sem tam nějaký ten mauser. Stará koloniální veteš.

Bohužel stále funkční.

Moje Calico M-960A se spirálovým zásobníkem zůstalo i s velkou polní vzadu. Nemám u sebe ani pistoli.

Nabíhám na ně plnou rychlostí.

Samopaly spustí.

Desítky hlavní se rozvibrují, mýtina se rozcuká úsťovými plameny. Poměr olova v darnatiánském ovzduší se rapidně zvýší.

Jenže žádná kulka není rychlejší než nervový impuls.

Neurony mi zašustí v tkáni, neurotransmiter zasyčí. Pokyn vyslaný mozkem aktivuje implantáty v pažích. Superpolykarbonát v rukou zasvrbí, vrstva orientovaného chromu pod pokožkou se napne a ztvrdne. Prsty se mi v běhu zkroutí do plastowolframových drapáků. Plný výkon.

Plný výkon? zeptá se Pauling. Vážně? To ti vydrží jenom třicet sekund.

Delší časový interval se nejeví jako nezbytný.

Střely mě zasáhnou. Cvaknou mi zuby, projektily zajiskří na polymetalickém karapaxu, na chvíli vypadám, jako by se někdo pokoušel vykřesat o mě desítkami pazourků oheň. Přesto mě to nezastaví - dokonce ani nezpomalí: dekinetizační kanály odvedou nárazy kulek z těla. Řítím se dál, ruce rozpažené, prsty zakřivené, tvář rozšklebenou. Střely mi buší do úsměvu a odrážejí se od chromové vrstvy. Kůže se trhá. Budu potřebovat další plastiku.

Máchnu rukou a utrhnu prvnímu rákosníkovi hlavu.

Zbývá ti přesně třicet čtyři sekund, upozorní Pauling.

Druhému prorazím pěstí hrudní koš. Ruka mi vyjede ze zad. Jeho plíce se omotají kolem předloktí jako splasklá plovací vesta.

Zatímco vytrhávám pravačku a setřásám plíce, zahnutými prsty levačky rozpářu dalšímu břicho. Vnitřnosti se vyvalí ven jako masa fanoušků ze stadiónu. Mlaskavě skandují.

Rákosníci nejsou blbí; drobná ukázka jim stačí. Pochopí, že palbou mě nevyřídí - a okamžitě jim dojde, že existuje jediná cesta, jak mě zastavit. Čínská metoda.

Zavalí mě lavina těl.

Dvacet sedm sekund.

Je to jako kdybych se propadl do klokotající jámy plné končetin a trupů. Ze všech stran se na mě tlačí dav, pěsti tlučou, nohy kopou, zuby se zahryzávají. Nepřátelé jsou všude, tisknou mě mezi sebou, vymačkají jako zubní pastu. Pohřbívají pod lidskou horou. Mount Rákosník.

Dvacet dva sekund.

Na hromadu skáčou další a další nepřátelé, kopec se vrší do nebe a já jsem úplně vespod. Nohy se mi boří do spáleniště, podklesávám pod tíhou těl. Slyším, jak implantáty v mém těle vržou, nos mám plný kyselého rákosnického potu a pachu špinavých kombinéz. Snažím se bojovat dál: rozmachuju se kolem sebe, mlátím napravo nalevo, ale nepomáhá to - pokaždé když prorazím v lidské stěně díru, zaplní ji někdo jiný.

Šestnáct sekund.

Z hrdla se mi vydere sípavé zavrčení. Dostávám se do rytmu, moje údery se zrychlují.

Čtrnáct sekund.

Biju okolo sebe jako maniak, kosti praskají, lebky pukají. Z pěstí mi vlají střeva.

Třináct sekund.

Začínám znovu postupovat. Pomalu, ale jistě.

Jedenáct sekund.

Mezerou mezi těly spatřím frachťák. Je ode mě ani ne třicet metrů. Znásobím úsilí. Mávám pažemi jako větrný mlýn, ruce pokryté vnitřnostmi a mozky, krev chlístá v bublavých gejzírech. Trhám lidi na kusy.

K frachťáku zbývá dvacet metrů.

Panebože, já to snad nakonec dokážu.

Devět sekund, řekne Pauling.

Nepřátel ubývá, netuším, jestli je to tím, že prchají nebo jestli jsem je všechny pobil, a je mi to úplně jedno. Vidím před sebou oprýskanou stěnu frachťáku a černý vstup k pulznímu dělu, nic jiného mě nezajímá.

Šest sekund.

Posledního rákosníka, který mi stojí v cestě, nakopnu, až se vznese ladným obloukem a rozplácne o pancíř. Kibbu vyjekne a odletí.

Pět sekund.

Stihnu to. Teď už je jasné, že to stihnu.

Salva z pulzního děla mě zasáhne doprostřed hrudi.

----------

Letím dvanáct metrů. Při dopadu vyryju do spáleniště dlouhou brázdu; jak jedu po zádech, černé vločky popela víří jako hejno zběsilých much.

Zastavím se a zůstanu nehybně ležet. Z uniformy se kouří.

Místo aby střelili pulzním kanónem po atomovce, napálili to do mě. Brilantní strategie.

Snažím se zvednout. Nejde to. Dekinetizační kanály sice větší část pulzního úderu pohltily, ale výboj je spálil na troud. Z uniformy zbyly cáry, po kterých poskakují modré jiskry. Polymetalová vlákna se mi přiškvařila na tělo. Jak se pokouším posadit, odpadává ze mě karapax i s kusy kůže a roztaveného plastowolframu.

Ruce mám jako z olova. Plný výkon vysál implantáty do sucha.

Od frachťáku slyším zmatené pokřikování. Takže už atomovku zpozorovali.

To brzo.

Zbývá jedna sekunda, odkašle si Pauling.

Nemá cenu vstávat. Nemá cenu nikam se hnát. Jediné, co můžu udělat, je zvednout hlavu a podívat se na nebe.

Spatřím raketu: svištící válec, který se rychle zvětšuje.

Třicet metrů nad mýtinou se rozevře. Zatrne mi v zubech.

Není to atomovka.

Je to něco horšího.

Pokračování příště! Pokud se bojíte, že ho propásnete, stačí se zaregistrovat - a my vás mailem včas upozorníme, že nový díl je na světě.

stepan-koprivaŠtěpán Kopřiva je jedním z nejúspěšnějších českých autorů akční sci-fi. Jeho knihy Zabíjení, Asfalt a komiks Nitro těžkne glycerínem (všechny vyšly ve vydavatelství Crew) získaly velký ohlas jak u čtenářů, tak u kritiků. Napište mu do komentářů, jak se má příběh vyvíjet dál!

VYBÍRÁME
Aktivní olovo - 2. část

Aktivní olovo - 2. část

18. 01. 2010, autor: Jarda Sauer

Druhý díl Aktivního olova, brutálního sci-fi románu na pokračování, je tady! Vojín De Klerk se minule ocitl uprostřed krvavé lázně; co ho čeká teď? A co je horší než atomovka? Všechno se dozvíte v dnešní kapitole!

KOMENTÁŘE KE ČLÁNKU
Přidat komentář

img
11. 01. 2010, Uživatel: mr88
Reagovat

Jo, to je super! Chci další díl!


img
11. 01. 2010, Uživatel: Destroyer
Reagovat

Tak to nemá chybu. Doufám, že i zbytek knížky bude stejný. Před lety jsem si zamiloval tvorbu Kulhánka, Žambocha a podobných. Možná tohle bude podobné.


img
13. 01. 2010, Uživatel: rákosník
Reagovat

souhlas s Froidem. Proč by se k tomu frachťáku nemoh prošukat?


img
13. 01. 2010, Uživatel: Froid
Reagovat

Kurva, proč se tam nešuká? Málo sexu dobytku!


img
13. 01. 2010, Uživatel: Štěpán Kopřiva
Reagovat

Díky za ohlasy! Frekvence vydávání se asi nezvýší; bohužel nejde o promýšlení, já prostě píšu takhle pomalu. :) Jinak s tím rákosníkem to přesně trefil otomar - není tím myšlený Vietnamec. S věcmi kolem nás se mění i slang: některá označení dneska znamenají něco úplně jiného než třeba před dvaceti lety. (I když na druhou stranu si myslím, že postava De Klerkova profilu by neměla problém ani s použítím toho současného významu.)


img
11. 01. 2010, Uživatel: adminjarda
Reagovat

jagerek: to je těžké, Štěpán potřebuje dostatek času, aby každý díl mohl vyšperkovat:-)


img
11. 01. 2010, Uživatel:
Reagovat

co je horší než atomovka?? To nevydržim tejden!!!


img
11. 01. 2010, Uživatel: jagerek
Reagovat

Je to super. Je to ale zalostne malo. A tyzden je hrozne dlha doba. Takze redakcia je treba nieco podniknut na odstranenie uvedenych nedostatkov. Inak parada.


img
12. 01. 2010, Uživatel: rozmetal
Reagovat

čínská metoda - už jsem jenom čekal ze si ti rákosnici u toho sundají čepice. jinak docela zajímavý projekt, rozhodně tomu fandím. pro mě jako čtenáře je týden docela dlouhá doba ale chápu že je potřeba to trošku promyslet. možná by bylo zajímavé to zkombinovat s nějakým šikovným kreslířem a udělat z toho comix. i kdyz ty vyrthané střeva by na obrázku možná nevynikli tak jak v psaném textu.


img
11. 01. 2010, Uživatel: otomar
Reagovat

Brilantně drsné, dynamické, s krvavou ironií a stoupajícím napětím. Klasika (od Kopřivy bych ani jiný styl nečekal). Možná, že výraz "rákosník" není nutný, kdyby tam byl "slizoun", "bahňák", vřískavec" či podobně, byl by efekt stejný. "Rákosník" vyvolává asociace s Vietnamci. Pokud to není záměr a nepůjde o záměrnou parafrázi "Američanů ve Vietnamu" tak nevím jestli je to nutné.


img
11. 01. 2010, Uživatel: otomar
Reagovat

A co bude horšího než atomovka?


img
11. 01. 2010, Uživatel: Ta Nguyen Phuc
Reagovat

Velký porjev rasismu se dá považovat za přestupek ,ale i za trestný čin. Autor tohoto díla se vysmívá pouze sám sobě. Pavel Ta


img
11. 01. 2010, Uživatel: Gubarev
Reagovat

Používat v románu slovo rákosník je trestný čin? Myslím, že to nemáš v hlavě v pořádku.


img
14. 01. 2010, Uživatel: Lindi
Reagovat

Já myslim, že až ta bomba horší než atomovka vybouchne, De Klerk by mohl umřít, proměnit se v zombíka a vraždit rákosnický zombíky. Takovej jako nekonečnej příběh.


img
19. 01. 2010, Uživatel: Ta Nguyen Phuc
Reagovat

Gubarev :Myslim že v hlavě to mám srovnáné dost :) Otomar pokud je to tak tak je to v pořádku já jako napůl vietnamec a na půl čech si z toho nijak hlavu nedělám,ale znám vietnamce co vyhledávají takovéto články a pak to označují za ůtok na skupinu a občas takovéhle spory i vyhrají.Nevím jak se jmenoval ten politik co dělal všechno proti vietnamcům v ČR,ale to byl rasista. Jinak nikomu názor neberu.


img
16. 01. 2010, Uživatel: MIl
Reagovat

Horší než atomovka je jenom tchýně.


img
16. 01. 2010, Uživatel: SKS
Reagovat

Je to perfektní! Jen tak dál, Štěpáne! Díky!


img
17. 01. 2010, Uživatel: Jindroush
Reagovat

Horší než atomovka můžou bejt leda aktivisti. Případně vyšetřovací komise Ministerstva pro správný a férový přístup k nepříteli. Běžných blbostí je dost. Zombifikační tentononc by už byla nuda, je přezombiováno. Gaybomba je zbytečná, stejně už tam ten grupáč byl (zavalí mě lavina těl - jestli tohle není projekce skrytých homosexuálních tužeb...) Může tam bejt berla mrazilka, třeba, když mu tak trnulo v zubech... Proč tchýně, taky to může bejt exmanželka. Takoví Pan a Paní DeKlerkovi. Ostatně, doufám, že si náš hrdina nadzvedne brejle a řekne 'To jsem já, DeKlerk!' :o)


img
18. 01. 2010, Uživatel: Ta Piča Jůzlová
Reagovat

Zajímalo by mě, proč se hlavní hrdina, ani jednou nepoškrábal na koulích?


img
06. 02. 2010, Uživatel: dědek
Reagovat

tak to je fakt super story,jen tak dál


img
23. 05. 2010, Uživatel: Reunnyamede-online
Reagovat

Vdaka za zaujimavy blog


img
04. 01. 2011, Uživatel: Haakon
Reagovat

fakt hustoles


img
26. 09. 2010, Uživatel: emrick insurance
Reagovat

I wonder exactly what Lucia will change with that???


img
10. 10. 2011, Uživatel: überbejk
Reagovat

Opět pěkně provedeno, akorát ten odpočet času jako prostředek tvorby napětí už je silně příznakový pro autorovu tvorbu. Nicméně hlavní postava čtenářům stále nařezává svým výkonem a kvalitou. Mít ho rád, nebo ne? To je oč tu běží... A jak to má bejt dál? Co je horší než atomovka? Strýček googlu říká A) Vakuová bomba, B) AIDS, nebo C) atomovka ve tvaru klauna. Osobně jsem pro variantu D) banda malejch dětí na Jungo Fetovejch tryskách s plácačkama na mouchy a lízátkem, který vám připlácnou na prdel a tím ty mouchy nalákaj. A samozřejmě velice děkuji autorovi za dalších pár minut, které jsem nemohl dýchat, a tím jsem si prodloužil život, protože se buňky mého těla nemohly oxidovat.


VLOŽIT KOMENTÁŘ



Nejste přihlášen/a, proto opište text, který vidíte na obrázku níže.
. captcha
CELEBRITY
Celebrity: Zlatý olympionik Krpálek se dal na hudbu a pokřtil hymnu

Zlatý olympionik Krpálek se dal na hudbu a pokřtil hymnu

Skákej výš, házej dál, stopuj míč, jako kdybys ligu hrál....

Celebrity: Sedm statečných znovu ožilo. A s nimi i Michal David.

Sedm statečných znovu ožilo. A s nimi i Michal David.

Před desítkami let natočil japonský režisér Akira Kurosaw...

Celebrity: Chci zas v tobě spát! Vladimir 518 rapuje s Davidem Kollerem.

Chci zas v tobě spát! Vladimir 518 rapuje s Davidem Kollerem.

Na některé písně by se "nemělo sahat" ve smyslu...

DALŠÍ CELEBRITY
REDAKČNÍ TIP
POSLOUCHEJ RÁDIA ONLINE!
PŘIDEJTE SE K NÁM

Staňte se našimi fanoušky

NEJNOVĚJŠÍ VIDEA
Zobrazit video
Jak zvířata jí své jídlo

Jak zvířata jí své jídlo

Nahlédněte do říše zvířat tak, jak se...

Zobrazit video
Video: A další kompilace ruských bouraček

Video: A další kompilace ruských bouraček

Tohle už je pomalu seriál na pokračov...

Zobrazit video
Video: Ilegální drifty ve městě

Video: Ilegální drifty ve městě

Tihle týpci se s tím nemažou a vodí a...

Autoweb

Není manufaktura jako manufaktura, ručně vyrobené auto může definovat nové hranice fortelu a ...

Urbanstore

Pořiď si stylové značkové oblečení, boty nebo doplňky se slevou až 80%. Více na UrbanStore.cz.

Delideli

Darujte nádhernou kytici, luxusní čokoládu, kvalitní víno, koš plný delikates či lahodný dort.

Cestuj

Vyberte si z tisíců dovolených v oblíbeném Řecku se slevou až 20%. Volejte zdarma 800 11 11 33.