0 - 540 km/h za 4,5 sekundy

Podle fotek jistě poznáte, že křestním jménem to Michael není. Jmenuje se Tony Schumacher, přezdívá se mu „Seržant“ a v současnosti drží rekord v nejvyšší kategorii top-fuel dragsterů – čtvrt míle za 4,489 sekundy s koncovou rychlostí 336,15 mil v hodině.

Kalkulačku nechte ve stole, přeložíme vám to sami. Znamená to, že za necelých 4,5 sekundy zrychlil z nuly na 540,98 km/h.

Na tomhle burácivém a extravagantním americkém sportu je velké úplně všechno. Motory, výkony, pneumatiky a zdraví škodlivé hodnoty hluku, ale třeba i sponzoři, v Schumacherově případě dokonce samotná Armáda Spojených států.

Schumacherův top-fuel dragster (název pro nejvyšší kategorii s podílem 90% nitrometanu v palivu) má rozvor kol 7,6 metru, avšak přední převis a vysoké zadní křídlo mu k celkové délce přidávají další metr a půl navrch. Pohotovostní hmotnost je přitom 962 kilogramů a při výkonu 6 500 koní mu vychází závratný poměr mezi výkonem a hmotností. U dragsterů se zrychlení z nuly na 100 km/h sice neměří, ale pro srovnání s klasickými auty je všeobecně uznávaná hodnota, na které se všichni shodují, opravdu výmluvná. Co byste říkali stovce za 0,7 sekundy? Zavřete oči a zkuste si to představit.

Vidlicový osmiválec s Rootsovým kompresorem má objem 8,15 litru a jen samotný kompresor si při plné zátěži bere z výkonu kolem pěti set koní. Blok motoru je celohliníkový a pro maximální pevnost nemá ani žádné kanály pro vnitřní vodní chlazení. Firma TFX, která ho vyrábí, si za něj účtuje 5700 dolarů a s trochou štěstí vydrží v autě celý závodní víkend.

Jeho spotřeba je přiměřená výslednému zrychlení a při každém pokusu, kterému se při závodech říká „run“, spolkne motor najednou 10 amerických galonů paliva (37,8 litru). Přepočteno na naší obvyklou míru mu tak vychází 9 450 litrů/100 km.

Těch sto kilometrů je však čistě teoretických, protože motor vyžaduje například každých osm pokusů (neboli po ujetí ostrých 3,2 kilometru) výměnu klikové hřídele. Kompletní prohlídku s částečnou generálkou provádějí mechanici po každém pokusu.

Dvojice magnet vyvíjí stejný proud jako obloukové svářečky a v polovině trati už jsou koncovky svíček zcela utavené. Na zbývajících dvou stech metrech se palivo zapaluje od zbytku svíčky a do běla rozpálených výfukových ventilů. Plnicí tlak je tak vysoký (3,7 baru), že i přes nízký kompresní poměr 6,0:1 dochází ve válcích téměř ke zkapalnění směsi.

Vše se navíc odehrává tak rychle, že i přes omezovač otáček nastavený na 9500 ot/min se na čtyřsetmetrové trati stihne kliková hřídel otočit zhruba pouze šestsetkrát.

Při kvalitním startu se pilot v prvních dvou stech metrech vystavuje přetížení 5g až 8g, zatímco v momentu, kdy za cílovou čárou vypustí v rychlosti přes 500 km/h brzdné padáky, je negativní přetížení -6g. Při brzdění si dragster navíc pomáhá karbonovými kotoučovými brzdami.

Top-fuel dragstery jsou zajímavé i tím, že nemají převodovku. Motor je s koly spojený přes speciální pětilamelovou spojku s pneumatickým spouštěním a elektronickým ovládáním. Během čtyř a půl sekundového pokusu projde spojka celkem dvanácti jednotlivými stupni záběru. Po každém pokusu jí mechanici rozeberou a přebrousí jednotlivé lamely tak, aby zajistili co nejrovnější styčné plochy s odchylkou +/- 0,02 mm. Po dvou až třech pokusech se lamely mění za nové.

Extrémně lepivé balónovité pneumatiky, které před každým pokusem závodníci smaží na mokré ploše, aby je zahřáli a zbavili nečistot, vydrží pouze čtyři pokusy. Sada pneumatik stojí 600 dolarů a při nejvyšší rychlosti na ně tlačí zadní obří křídlo přítlakem tří tun.

Po sečtení všech nákladů na provoz týmu a opravy dragsteru vychází jediný čtyř a půl sekundový průlet na 10 tisíc dolarů.

Celá skupina Schumacherových osmi týmů (šest dragsterů a dvě motorky) měla na minulý rok vyhrazený rozpočet 50 milionů dolarů. To je například dvakrát tolik, než kolik stojí roční provoz velkého týmu WRC.

PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK DALŠÍ ČLÁNEK

SDÍLEJ:

Facebook

Tweet

Poslat známému

Tisknout článek

Tweet